Plný dojmů :)
- Každý instruktor měl svoji krabici na věci. Kdo si myslíte, že ji měl stále uklizenou? Správná odpověď je, že matematici v týmu :) Jáňa s Vaškem: "To je strašný! Ty máš věci v bedně poskládaný stejně jako Pajáda!"
- Na kurz jsem odjížděla jako samostatná jednotka. Ale na kurzu jsem našla svoji spřízněnou duši v týmu. A fakt jsem za to byla ráda!
- Zajímavá vůdcovská kompetence: Má kamarády i mimo skaut.
- Jednoho večera měli účastníci volno (udělali si oheň a úžasně zpívali) a my měli zpětnou vazbu. Vůbec jsem netušila, co to bude! Nakonec se z toho vyklubalo "horké křeslo". Jede se kolečko a k jednotlivým lidem se mohou ostatní vyjádřit. Fakt jsem nečekala to, co mi bylo řečeno. Ve zkratce: klidná a vyrovnaná, pracovitá, nenápadná, jiný element v týmu, všímá si a dotahuje maličkosti. Fakt to byl pro mě šok!
- Hnedle dalšího dne jsem se dostala do šíleného soukolí. Obhajovala jsem účastníkům negativní zpětnou vazbu jiného instruktora. Jak to Worvaň trefně nazval: dávala jsem zpětnou vazbu na zpětnou vazbu. Pro některé jsem se pak stala jakýmsi prostředníkem... Musím říct, že mi to moc příjemné nebylo.
- A aby toho nebylo málo, tak hned potom byl tzv. duchovní zážitek (pro účastníky pod krycím názvem "Vernisáž"). O tom, že se zúčastním v podstatě jako účastník jsem věděla od rána, věděla jsem, co mě přesně bude čekat, takže jsem si mohla vše promyslet a nachystat se na to. Ale na něco člověk prostě být připraven nemůže... Když jsem v ateliéru klečela a relativně bezmyšlenkovitě malovala to, co jsem přes den vymyslela, tak mi to všechno seplo. A byla jsem v háji... Aneb i instruktor se může na programu psychicky odrovnat. A teď tu mé dílo leží srolované vedle mě a já se ho bojím rozbalit...
- Ale zase něco veselejšího :) Taková blbost, nad kterou jsme se s Robinem fakt zasmáli. Oba jsme měli s sebou dvoje boty - trekovky a sandále. A oboje dvoje stejný! Teda až na to, že Robin je měl ještě o dvě čísla větší. To se nám ještě nikdy nestalo, že by se nám s někým sešly dvě stejné věci, natož boty :)
- V sobotu jsem chystala nějaké věci na večer a naprosto nečekaně šel kolem Modrák: "Já bych chtěl být jako ty! Taky tak dokázat vnímat lidi..." Přiznávám, že mě to fakt odzbrojilo...
- Závěrečný večer splněných přání od Vrta a Víti byl prostě dokonalý! Ten ve zkratce popsat nejde...
- Při rychlém loučení v trolejbuse: "Kéž bychom měli takových Kamíků v týmu víc!"
Mě ten Oikos fakt dostal. Jela jsem na něho plná obav a pesimismu (?) vzhledem k mé osobě. Ale ono to dopadlo naprosto jinak! Teď už vím, že jestli se budu muset rozhodnout, jestli do toho půjdu za rok zase, tak řeknu ANO. Protože mi přišlo, že jsem tam měla smysl... A bavilo mě to :)
