Zasněžená

Když chodím ze školy nebo jdu ráno sama, tak si dám sluchátka do uší a hudebně si lebedím (jinak sluchátka skoro nepoužívám). Třeba jsem takto poposlouchala už i Rychlé šípy a Jestřáb vypravuje. Poslední dobou tam mám skoro kompletní Trabandy a občas se přistihuju, jak jdu prázdnou ulicí a nahlas si zpívám. Marnost...

V posledních dnech ujíždím na Zasněžené a věčně si pobrukuju:

Nepřijde-li láska k Mohamedovi
musí Mohamed za láskou
Za tou, co hory přenáší
Traband: Domasa - Zasněžená

A nebo z úplně jiného soudku...

Tak už mi má holka mává
ve vočích má slzy pálivý
život jde dál, to se stává
já to vím.
Wabi Ryvola: Tak už mi má holka mává

Vývoj vztahů

Alushka před pár dny psala o tom, jak se lidé (a tím pádem také jejich vztahy) mění. Párkrát jsem tu na to narazila i já. V posledních týdnech přemýšlím nad něčím podobným (ale ne stejným :)). Vrtá mi hlavou vývoj vztahů.

Vždycky nějak začnou, většinou naprosto nenápadně. A následně se postupně vyvíjí až dospějí k bodu, ve kterém se nacházíme nyní - k současnosti. Nevnímám to, že by se změnily - nebyl to krátkodobý proces, ale dlouhodobý a nenápadný - a to už je podle mě vývoj.

Ale co bude za týden, za měsíc, za rok? To pravděpodobně nikdo z nás neví. Nikdo nevíme, jak se naše vztahy budou vyvíjet. Já ale jedno vím - mám strach. Mám strach ze změn - z toho, kam se vztahy můžou posouvat. Můžou se vytratit, můžou se posílit. A nejvíc se bojím toho, že najdu odvahu je posunout a dlouhodobě to nebude k lepšímu...

Je lepší risknout vývoj vztahu nebo raději zůstat tam, kde jsem? A tak se občas takovým riskům vyhýbám. Jen aby se mi tak nevyhnul i život...

Ze školní jídelny

Dvě zajímavosti z naší školní jídelny.

Jídlo nám vydávají dvě paní kuchařky - každá jiné jídlo. Krátkovlasá paní kuchařka je naprosto úžasná! Vždycky když si k ní jdu pro jídlo, tak si u toho i příjemně povykládáme, ale hlavně! Je dokonale usměvavá. Vždycky mě strašně optimisticky naladí! :)

A pak mám kolegu, který má velice zajímavý způsob stravování - to se jen tak nevidí! Ke stolu si přinese všechny chody, které naše jídelna nabízí. Začne hlavním jídlem, dá si dezert a na závěr zbaští polívku. Nějak si nedokážu představit, že bych takto jedla...

Seskládaný sen

Na dnešek jsem zase měla sen. Na tom by nic zvláštního nebylo. Ale byl tak zvláštně seskládaný. Kdo ví, kde si to ta hlava bere?

• někteří z mých žáků
• Trubka
• výstava Alfonse Muchy
• střediskový dataprojektor

S Trubkou jsme uspořádali exkurzi pro mé žáky na výstavu Alfonse Muchy. Během ní všichni fotili a pak jsme si některé fotky promítali... A pak zazvonil budík :)

Čtyři naprosto odlišné věci. Jak se to tak najednou mohlo seskládat? Nechápačka!

Mám ale jeden zajímavý postřeh. I ve snu poznáte, že vás má někdo jiný ve skutečnosti rád. Ani nemusí nic říkat a nic dělat. Prostě to víte...

Muž a jeho pes

Přiznám se - po dlouhé době jsem si poplakala u filmu.

Charles je starý a důstojný pán, kterého si zamilujete hned na začátku. Má své kouzlo a je dokonale šarmantní... Když ho vidíte, tak vás napadá, že patří do dobré společnosti a má kolem sebe mnoho přátel. Pravda je ale jiná. Vlivem okolností se na stará kolena ocitl na ulici. I se svým psem - nejvěrnějším přítelem. Jak se ale člověk, který sám rád pomáhá lidem okolo sebe, může o sebe postarat na ulici, když nedokáže požádat o pomoc? A tak postupně vidíme, jak tento okouzlující pán postupně schází. Své kouzlo neztrácí! Ale život na ulici není nic pro něj.

Úplně jsem to prožívala s hlavním hrdinou. Prvotní naděje, že se to nějak zvládne až po pocit totální beznaděje. Postupně na mě padala sklíčenost a touha změnit všechno na světě! A přesto mám pocit, že všechno končí optimisticky a s chutí žít (i když nevíme jak).

Když se mě někdo zeptá, jestli film shlédnout, tak bez přemýšlení odpovím: "Jednoznačně! Ale s kapesníkem po ruce..."

P.S. pro Alushku: Viděla jsi, když je to z Tvého "oboru"?

Tak jsem šikovná!

Občas si myslím, že jsem úplně levá, ale po uplynulém víkendu ten pocit nějak nemám...

1. Hýblo se s oddílovým zpěvníkem.
2. Sáhla jsem na kritéria hodnocení kvality tábora.
3. Možná mi přibyl člověk do týmu Rádcovského zápisníku.
4. Bylo mi potvrzeno tábořiště na skautský tábor 2011. Celkem mazec v polovině října vědět kdy a kam pojedeme. To se snad ještě nikdy nestalo :)
5. Ale hlavně jsem udělala oddílové internetové stránky! Úplně jsem na sebe hrdá vzhledem k tomu, jak jsem na práci s počítačem levá! Teď už je jen strčit pod správný odkaz a bude hotovo - už i toto zařizuju! Tak se máte na co těšit :)

V nejbližší době bych měla udělat ještě pár věcí...

1. Doprojít kritéria tábora.
2. Konečně dát nějakou formu motivaci k hodnocení kvality.
3. Zařídit oddílová trička a mikiny.
4. Zajistiti ubytování na pololetky.
5. Vyřídit TDC a JUN.

Dobře, není to všechno a není toho málo. Ale v tuto chvíli mám pocit, že to nějak zvládnu :) Tak snad to vydrží...

Rozesílka skautských časopisů

Systém rozesílání skautských časopisů mi občas uniká...

• Na poslední chvíli přeobjednaný Skaut dorazil v pátek.
• Na poslední chvíli přeobjednaná Světýlka dorazila dneska.
• Ferdin Roverský kmen dorazil taky dneska.
• A kde je jako můj Skautský svět, na který se těším?!?
  

Špatná partie?

V posledních letech jsem svědkem svateb mých známých. A nejenom to. Také s nimi mohu sdílet jejich štěstí a radost z miminka, jeho očekávání či plánování. Nějak se to kolem mě hromadí...

Jenom já jsem pořád na ocet. Copak jsem tak špatná partie?

• Učitelka - Povolání, ve kterém si člověk nevydělá a přijde mi, že v posledních letech ztrácí prestiž. Ale mě to baví!
• Bydlím u rodičů - Sice myšlenka stěhovat se byla, ale nakonec vlivem místa mého pracovního uplatnění se to ukázalo jako nekonstruktivní.
• Volný čas - Skoro žádný. Na druhou stranu, když to vezmu kolem a kolem, tak hledám věci, kterými bych ho zaplácla. A když to není člověk, tak je to třeba skaut. Alespoň nesedím doma se založenýma rukama.

Tak co, je to moc špatný?

Dobří lidé nevymřeli

To jsem tak čekala ve frontě v Krpoli, abych si pořídila kouzelnou univerzální jízdenku. (To víte, nám pracujícím, kteří nejezdíme pravidelně, se šalinkarta moc nevyplatí.) A stejně jako tomu bylo po celý den - mrholilo! Co myslíte - měla jsem deštník? Jasně, že ne! Jenom čapku na hlavě :) Stojím, sluchátka v uších a trpělivě čekám. Najednou se za mě do fronty přidá mladá slečna (zhruba jako mně) a hned mi nabídne, že mě schová pod deštník. V životě jsme se neviděly, ale spojovala nás fronta na okýnko naší brněnské MHD. Přišlo mi to strašně milé! Je úžasné potkat se s cizím dobrým člověkem...