Půlka Brna

Víte, jak to vypadá, když je půlka Brna nová? Takto :)

Přijít o hlas

Už pár dní válčím s tím, abych mluvila. Ve škole trochu něco řádí a mně se to projevuje tak, že mi přeskakuje hlas. Pohoda.

Co v takovém stavu podniknout?

No přece vyrazit na koncert na Trabandy!!! :)

Co vám budu vykládat - byli úžasní jako vždycky! Já se jich asi nikdy nenabažím :) Hráli snad všechno. Nemám písničku, která by mi chyběla :)

Navíc v Indies, u kterého Traband dlouhá léta vydává svoje alba, se rozhodli, že jejich koncert natočí a vydají. Takže koncert na Flédě zaznamenán a já se těším až spatří světlo světa :)

Na Velikonoce...

...jsem vyrazila na střediskovou výpravu do Frenštátu. Báječná základna! Zvlášť vzhledem k tomu, že se v ní dá pověsit hamaka :)

Věděli jste, že ve Frenštátu mají skokanské můstky? Já jsem to až do čtvrtka, kdy jsme je navštívili, vůbec netušila. A musím se přiznat - na můstek by mě nikdo nedostal!

A v noci ho mají zeleně nasvícený! :)

V sobotu jsme pak vyrazili na výlet na hřeben Beskyd. S prckama jsme se vyvezli lanovkou z krásného jara do zimy v mlíce... Aneb z Pusteven přes Radegasta na Radhošť v 10 cm sněhu. A víte, co jsme viděli z vyhlášených beskydských výhledů? Jenom cedule, co bychom měli vidět :)

Moje ctěná sestřička to v neděli, kdy jsme opět na Radhošť viděli i zespodu stejně jako ve čtvrtek a v pátek, okomentovala slovy: "Tak jsme Radhošť alespoň viděli každý den..." Nu, má pravdu. Ale hodlám se sem vrátit za příznivějšího počasí! :)

Koukám do kalendáře...

...a zjišťuju, že v dubnu jdu 6x do divadla.

Z toho 3x v jednom týdnu.

Dokonce bych mohla jít 7x, ale na jednu středu mám lístek do opery a zároveň tam vychází představení z předplatného na studenty.

Ne, vůbec nejsem divadelní šílenec :)

Začíná jaro!

Dneska oficiálně. Juchuchu! Snad už i natrvalo doopravdy :)
Takže jsem zahájila jaro i doma...

 A moje plevel to začíná rozjíždět ve velkým! Jsem nadšená! :)

Páteční pohodička

K pátku už tradičně patří kafe s Naďou v SemTam s láskou. Bez toho by to prostě nešlo... Tentokrát nám to ale nedalo a rozhodly jsme se otestovat jaro venku. Na sluníčku to stálo za to! :) Snad příští týden navážeme (i když to nebude pátek).

 Doma mě pak zaujal obdélník na obdélníku :)

Pravoúhlá

Společně s plevelí kytkou jsem si donesla domů tuto větvičku. Ale až dneska ji skutečně oceňuji. Ona je totiž sama o sobě naprosto perfektní! Jednotlivé větvičky této větvičky jsou totiž skoro pravoúhlé :)

Jsem jí unešena...

Nová kytice :)

Inspirováno Plevelem :)

Po vzoru "květinářství" Plevel. Prostě jsem šla domů ze školy a kde se dalo, tak tam jsem něco urvala. Vzniklo z toho dílo, které mě samotnou zaujalo :)

Jen si budu muset konečně pořídit nějakou pořádnou vázu... Tady jsou chuděrky větvičky dost narvané.

Pragulic

Do Prahy jezdím občas relativně často. Tentokrát to ale bylo jiné. Hodně jiné!

V sobotu večer nás totiž čekala prohlídka města "Pragulic - poznej Prahu očima lidí bez domova".

Sešla se nás skupina více než 20-ti lidí. Společně jsme se setkali s naším průvodcem na hlavním nádraží. A pak už na Václavák, Národní a přes Karlák na Kampu a Karlův most.

To, že v Praze jsou bezdomovci, drogy, prostituce apod. je jasné. Když ale člověk natvrdo slyší jaká je realita, a do detailu, tak je to něco jiného... Najednou se na jedno obyčejné náměstí začnete dívat úplně jinak.

Prohlídka pro mě byla velkým zážitkem, který je těžko popsatelný v pár slovech. Člověk se toho dozvěděl opravdu hodně a ne u jedné informace zíral s otevřenou pusou...

Takže pokud budete chtít zažít Prahu jinak, tak neváhejte! Vyberte si vlastního průvodce a lokalitu a vyražte!

Já se chystám někdy určitě zopakovat prohlídku ještě s někým jiným a někde jinde. Ať už v Praze nebo v Olomouci... (Projekt běží ještě v Českých Budějovicích, ale k těm žádný vztah nemám.)

Zase...

...nebo ještě zima?

Jednoznačně ale vím, že už mě nebaví.

Po fotbale...

...zůstalo nezhasnuto :)

Zločin v Polné

Chytli jste na ČT dvojdílný film Zločin v Polné? Nemám televizi, ale ať žije archiv! Takže se taky nemáte na co vymluvit ;)

Jedná se o počin ČT, který doporučuji nepřehlédnout. Důvody bych shrnula do jedné věty: "Skvělé zpracování české historické skutečné události."

Shodou okolností jsem se tento víkend dostala do okolí Polné. A tak jsme se v sobotu vydali na výlet k symbolickému hrobu Anežky Hrůzové, který vznikl na místě, kde údajně došlo k vraždě. Na místě je i cedulka se stručným shrnutím příběhu a my jsme s sebou navíc měli amatérského odborníka. Takže všechno pěkně z první ruky :)

Následně jsme se dostali i do Polné a místní židovské čtvrti. V současné době je to krásné místečko! Malé uzavřené náměstíčko a předzahrádkami. Dokážu si velice lehce představit místní komunitní bydlení a v létě stoleček před domem na trávníku... To by byla pohodička! :)

Až nebudete vědět, co dělat: shlédnout film a vydat se na výlet na Vysočinu! :)

Není-li to nemožné

Jarní prázdniny si užívám. Jak to jenom jde! :)

Například i tím, že se ráno vzbudím a čtu si. U oběda si čtu a klidně i chvíli potom. A u večeře? No přece kniha! Stejně tak i před spaním :)

A co je to za knihu, kterou tak hltám?

Není-li to nemožné...

Životopis sira Nicholase Wintona, který napsala jeho dcera Barbara.

Nicky byl naprosto neuvěřitelná osobnost! Jeho život byl plný neskutečných událostí, zaměstnání a obdivuhodného entuziasmu. Přes to všechno to byl obyčejný člověk, který měl rodinu, kterou vychovával ve stejném duchu jako byl vychován on sám. A i přes to, co všechno dokázal, byl neskutečně skromný a jeho bohatství bylo duchovní...

Jednoznačně kniha patří k těm, které stojí za přečtení! Člověk si prožije vlastně celé 20. století v jednom skutečném příběhu...

Akce "J"

Víte, jak se "bourá" jeřáb?

Přijede jiný typ jeřábu :)

V Mahence opět rozzářeno aneb Petrolejové lampy na scéně

Další letošní činoherní premiéra.

O Petrolejových lampách jsem věděla, že je to česká klasika, v jejíž filmové verzi hrají Janžurová a Čepek. To bylo všechno...

Taky jsem si předem přečetla recenzi, která představení dala 90%! 

A moje dojmy z Petrolejových lamp?

Velmi silný příběh o dvou osobnostech, jejichž životy se protly. Každá z nich má svoje klady i zápory, se kterými se snaží svůj život žít, jak nejlíp to jde (jestli to vůbec jde, jestli to není jen přežívání...).

Podle mě stojí za zmínku hlavně dvě věci.

Ta první je práce se scénou. Množství lokací je zvládnuto na 1* a přitom se jen využívá tří možností na otočném jevišti. Všechno plynulé, jasně pochopitelné, žádné zbytečné prostoje. Až mě překvapovalo, jak rychle dokáží změnit umístění děje!

A ta druhá? Ta je zásadnější. Herecký výkon Martina Siničáka - Pavla Maliny, který se mění pod vlivem syfilidy... Proměna osobnosti, zdravotního stavu, závislosti na druhých... Během 2 hodin člověk vidí proměnu z hrdého vojáka na totální lidskou trosku. A pak se najednou oklepat a jít se klanět? Chápu, že herectví je zaměstnání, ale před tímto výkonem já opravdu smekám! Martin Siničák pro mě začíná být skutečný PAN HEREC. (Zvlášť když si uvědomím, že ten samý člověk hraje Saturnina - naprostý opak! Role bez jakéhokoliv výrazu a emocí...)

90% v recenzi je naprosto zasloužených...

Jen nevím, jestli se mi víc "líbil" Sekal nebo Lampy.

Činohra Národního divadla pro mě teď prostě září! Jen tak dál! :)