Máj

Otázka na začátek - jak si vybíráte filmy, na které jdete do kina? Znám několikero lidí, kteří chodí pouze podle kladných recenzí a přiznávám, že nechápu. Skoro jako kdyby si nechtěli vytvořit vlastní názor... Ale každý to prostě vnímáme jinak.
Stejně jako Erbenovu Kytici zná snad každý, tak i báseň Máj od K. H. Máchy patří k základním znalostem české literatury. F. A. Brabec (kameraman a režisér) osm let po úspěšném zpracování Kytice přijal i výzvu Máje. Příběh Viléma a Jarmily si musel sice trochu poupravit, aby vlastně bylo co točit, ale přitom zůstalo zachováno Máchovo dílo. Většina recezcí film hodnotila špatně, ale mě to neodradilo, naopak jsem věřila oblíbenému F. A. Brabcovi a vyrazila! A? Mě nezklamal! Máj se mi moc líbil! Ponurý, tak jak jsem si ho představovala, nádherná příroda, detaily, úžasná hudba, ohromující barvy... Jan Tříska v roli kata - vypravěče neměl jedinou chybu! A zaujalo mě, jak si vinu za smrt Viléma do jisté míry připisoval sám kat. Špatně se to popisuje :)
A tak se ne vždy řiďme tím, co píše kritik, ale udělejme si vlastní názor! A to nejenom na filmy...
Kat: "Všechno bych vsadil na lásku!"

Krušný víkend

Nějak se to sešlo, ale přiznávám, že jsem ráda! Konečně se po dlouhém NIC dělalo NĚCO :) Je to hrozný, když člověk nemůže nic pořádnýho... A co se tedy dělo?
V pátek začátek školení s povinnou bezpečností v SaSM a následně hodnocení tábora s klukama, které bylo pochopitelně velice veselé :) Kdo nás znáte, tak si to asi dokážete představit. Ale užili jsme si to a to je hlavní! A za rok jedeme zase... Nebo čekal jste snad někdo něco jiného? ;) Doma tak o půl jedné.
V sobotu školení pokračovalo přednáškou o klíčových kompetencích, kterou měl Víťa moc pěkně nachystanou, i když je pravda, že já si většinu už někde vyslechla. Jo to je úděl toho, když se člověk pohybuje jen v těch pedagogických akváriích. Odpo jsme skončili v rozumném čase a tak nám nic nebránilo ještě někam společně vyrazit! Nakonec jsme skončili v Trojce na čokoládě se štrůdlem a kofole. Bylo to velice příjemné posezení! Ale tím to ještě neskončilo ;) Čekalo nás ještě kino (Máj) a návštěva na Lesné. Oboje bomba! Kamarádi mají v obýváku úžasný nábytek z Ikei! Takový dobře variabilní! Hm, doma o půl dvanácté (zlepšuju se :)).
Neděle už byla naštěstí klidnější! Klasické dopoledne a odpolední zahradní slavnost v Řečkovicích opět s lidma ze SaSM, ale bylo to vydařené! Doma dokonce už v devět!!!
Asi vám to nic neřeklo, ale já si u tohoto sepisování uvědomila, co všechno mám za sebou a že mě obklopují opravdu fajn lidé, se kterými je mi dobře... Takže za to díky! A těším se až zase potkám někoho s kým je mi dobře a je jedno ze kterého akvária bude ;)

Sibiřské dřevěné domy

Znáte Vladstudio? Možná už ano :) Jedná se o projekt jednoho ruského grafika, který se v současnosti živí navrhováním tapet na plochu. Jsou úžasné! A hlavně s nápadem!

Před nedávnem se na stránkách objevila také upoutávka Siberian wooden houses - Sibiřské dřevěné domy. Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych se podívala na Vladovy fotky této typické architektury. A musím říct, že ty domečky mají něco do sebe! Nu, posuďte sami!
A jen si rýpnu - skoro samá okýnka jako já mám fotky z Francie ;)

Poslední samuraj

Nápis na meči: "Náležím válečníkovi v němž se spojila dávná cesta s cestou novou."

Když už jsem u těch filmů, ve kterých člověk hledá sám sebe... Jen ve zkratce. Americký kapitán Nathan Algren na cestě za sebou samým musel doputovat až do Japonska - země samurajů, kterým se měl v čele japonské armády postavit. Hned při prvním střetu je zatčen a nucen strávit zimu v horské vesničce, kde postupně proniká do mentality samurajů vedených Katsumotem a stává se jedním z nich. Myslím, že je to film, který stojí za shlédnutí!
Já s dovolením "vypíchnu" jen jednu scénu ze závěrečné bitvy. Samurajové jsou japonskou armádou pomocí moderní zbraně (takový kanóno-kulomet) vyloženě zmasakrováni. Raněný Katsumoto jako pravý samuraj za pomoci svého přítele Nathala Algrena spáchá harakiri, čímž umírá poslední pravý samuraj. Ač nepřátelé, tak všichni vojáci japonské armády pokleknou a vzdají čest právě zemřelé legendě... Strašně dojemná scéna! (okolo čtvrté minuty)

Císař: "Řekněte mi, jak Katsumoto umřel."
Nathan Algren: "Raději vám řeknu, jak dokázal žít."

Hidalgo (Ohnivý oceán)

Frank Hopkins: "Pamatuješ na těch 500 mil v Missouri? Celý tři dny jsme vedli! Šli jsme po hřebeni a kolem nás byla jen zelená. A já řekl: "Příteli! Jestli je na Zemi ráj, je to tady! Našli jsme ho!" Na druhou stranu, když už je někde na Zemi ráj, musí na ní být i peklo. Jen jsme ho nedokázali přejít..."

Dny slávy Franka Hopkinse, kdy byl považován se svým koněm Hidalgem za legendu v závodech na dlouhé tratě, jsou už sečteny. Přesto je vyzván k souboji v tisíc let starém arabském závodě s názvem Ohnivý oceán - 3000 mil pouští! Kovboj na mustangovi je mezi čistokrevnými Araby věc nevídaná a mnozí ji považují za znesvěcení závodu, ale přesto tato dvojce dokáže konkurovat i těm nejlepším! Frank, ale není jen obyčejný americký kovboj - v jeho žilách koluje také krev Siouxů, kterou v sobě ale musí sám najít.

Princ: "Mě nikdy neporazíš! Jsem potomkem velikého rodu! Jsme národ koní!" Frank Hopkins: "Já taky..."

Film natočený podle skutečného příběhu by třeba zaujal i vás... Nechci prozrazovat konec (i když je do jisté míry jasný), ale patří k mým oblíbeným :)

Bc. Kakamilka :)

Nemožné se stalo skutkem! Bakalářem jsem už nějaký ten pátek, ale ode dneška mám doma dokonce i diplom! :) Takže když budete chtít a budete hodní a umyjete si ruce, tak vám ho i ukážu! ;)
Jinak to na studijním klapalo až podezřele dobře! Sice délka fronty byla obvyklá pro tuto dobu (to znamená přes celou chodbu), ale šlo to celkem rychle! Čekala jsem jenom asi 3/4 hodiny a to přede mnou bylo 7 lidí! Že by se studijní na pajdáku nad sebou zamyslelo a začalo pracovat?

Jarek Nohavica - Já si to pamatuju II

Občas člověk něco čte, pak si náhodně pustí album a dojde mu to!

Chtěl jsem být s tebou, jen s tebou nejvíce,
nějací přizdisráči se mi tlačí do mé vlastní ložnice
a tvrdí, zvědaví prdi,
že je to pro mé dobro,
že jsou na svou čestnoupráci hrdi,
já děkuju, Veliký bratře,
sedící na fotelu úplně v tom nejhořejším patře,
já děkuju, Veliký bratře,
nemysli si, že každá díra v stropě bělobou se zatře.
Jaromír Nohavica: Ikarus - Já si to pamatuju

Komunismus nebo kniha 1984?

Jsem alergický na pyl!

Dvě děti

Dvě děti si hrají na dvoře. Obě mají nafukovací balónek.

Dítěti vyklouzne provázek a balónek stoupá k obloze, Dítě se srdceryvně rozpláče: "Kde je můj balónek? Kde je?"
Za chvíli upustí při hře provázek i druhé dítě a také jeho balónek stoupá k nebi. Dítě radostně výská a tleská rukama: "koukni, jak krásně stoupá! Letí ke sluníčku!"
Laskavé slovo na každý den

Zkusme být optimisty!

Zuzana Navarová - Andělská

Po delší době jsem si opět pustila Zuzku Navarovou a zavzpomínala na její poslední koncert v Brně...

Tak podej, podej mi ještě ten kalich
to víno, co s nocí se měnívá na líh .
Snad na dně se perlama zaleskne
pak vyměním veselé za teskné. Písně
Tu ru tu tu

A pak hoře se skutálí do jedné básně
ta báseň se vsákne a na zemi zasněží.
A po prvním slunci a s první tmou
ta kometa zamíří nad Letnou
Tu ru tu tu. Zatím

Počítám nebe, pusy, co nedostanu
Miluju tebe a pak usnu a vstanu
A tak
Tu ru tu tu
Zuzana Navarová a Koa: Skleněná vrba - Andělská

Jak a proč

Chápu JAK; nechápu PROČ.
George Orwell: 1984

Alright love

Po hodně dlouhé době video, které mě opravdu dostalo!
Mimo jiné je ukázkou toho, jak málo stačí slov. A co hlavně - že stačí jeden pohled či dojem...
Přeji pěkné pokoukání!
Obrázek je odkazem.

Originalita

Sestra si myslela, jak bude originální, když mi dárek k narozeninám zabalí do krabičky na zubní kartáček, ale bratránek s manželkou ji překonali! Když mi dávali do rukou talíř s chlebíčky, které na svoji mono fakt nemůžu, tak jsem opravdu nechápala! A pak jsem ho uviděla a bylo mi to jasný! Bylo tam! CD! Pořád nevíte? :) Nové album bratrů Ebenů s názvem Chlebíčky ;)

• Chlebíčky! Oschlé chlebíčky! Potomci včerejších svátků...
• "Zprava?" "Dobrý! Zleva taky!"
• Karlovy Vary, Karlovy Vary! Znáte mé zdary, znáte mé zdary! Karlovy Vary, Karlovy Vary! Pochovejte mě tam až budu starý!
• "Máš kartáček?" "Mám." "Pastu?" "Mám." "Máš vidličku lžíci?" "Počkej. Mám." "Máš pyžamo?" "Mám." "Budík?" "Mám." "Zavoláš z Měsíce?" "Zavolám." "Jak tam budeš dlouho?" "Krátce."
  

Bratři Ebenové: Chlebíčky

Vždycky se něco najde

Tak už jsem doma :) Foteček z cest je více než dost a musím říct, že Bretaň a Normandie jsou velice fotogenické a prostě nádherné! Až budete přemýšlet, kam vyrazit na dovolenou, tak si vzpomeňte na západní Francii, která je bohatá na kulturní i přírodní krásy :)
Na Karlovarsku mě přitahovaly lavičky, z Vysočiny jsem si přivezla cesty a co mě uchvátilo za hranicema? Okýnka, dveře, vrata a obdobné věci :) Oni si s nimi totiž pohrají! Každé okno je jiné! Barevné okenice, truhlíky... Nádhera! Inu, vždycky se něco najde :)

Kolik?

Člověk občas potřebuje být sobec.
Kolik lidí vám kromě rodiny popřeje k narozeninám?

Vlasta Rédl - Napiš mi brzy

Chodím, poslouchám a narážím na pěkný písničky...

Napiš mi brzy dopis čtyřstránkový
Jak se ti stýská a jak moc ti scházím
Napiš dopis dlouhý nešetři na mně slovy
I kdyby měl být třeba ze samých frází

Napiš mi brzy aspoň pohlednici
Obsluha mírná, ceny rychlé a počasí nám přeje
Ať jsou na ní podepsaní všichni výletníci
Ať můžu doma vzteky puknout
Kdo ví co všechno se tam děje
Vlasta Rédl: Pecky - Napiš mi brzy

Legenda o "1900"

"Hrál tak, že i Bůh tančil, pokud se nikdo nedíval. Příběh muže, který nikdy neopustil loď."
Takto zní podtitulek filmu, který jsem včera shlédla a opravdu stál za to! V roce 1900 nalezne pomocný topič Danny na palubě parníku Virginian opuštěné miminko, ujme se ho a dá mu přezdívku "1900". Chlapec na lodi vyrůstá a když jeho opatrovník Danny přijde při nehodě v kotelně o život, tak se na jeho pohřbu (pochopitelně na palubě parníku) poprvé setkává s hudbou. Hned jak malý chlapec zasedne za klavír je jasné, že má obrovské nadání. Nové melodie mu vycházejí přímo z duše! A tak se stává hlavním palubním klavíristou. Chlapec roste, už je z něho muž a jeho sláva proniká i na pevninu, kde se o ní doslechne i "vynálezce jazzu", který se rozhodne pro klavírní souboj s "1900" - pochopitelně na palubně Virginian! Kdo si myslíte, že vyhrál? Léta běží, ve světě proběhly už dvě světové války a muž zvaný "1900" stále nikdy neopustil svoji loď, která už má své roky za sebou a je připravena k demolici. Opustí ji alespoň teď, když už je celá naložená dynamitem? To vám neprozradím - podívejte se!
A ještě se podělím o krásnou scénu! Na moři zuří bouře, parník se zmítá ve vlnách a cestující nejsou schopní se pohybovat po lodi. Ale "1900" přejde pevným krokem přes hlavní sál, kde zasedne za piano, odbrzdí ho a hraje! Nádherně hraje, přitom jezdí po sále a usmívá se! Prostě si to užívá! Fakt krása! :)

Náhody

Jak se říká: "Svět je malý a o náhody tu není nouze!" Tak jen takový malý sled náhod, o který se chci podělit.
Dočetla jsem knížku Nebe pod Berlínem od Jaroslava Rudiše. V závěru je text písničky, který mi byl nějaký známý a tak šrotuju v hlavně... No jasně! Umakart! Mé oblíbené! Nedá mi to a pátrám po netu - Rudiš pro ně píše texty! A aby toho nebylo málo, tak je i autorem knihy Grandhotel, která byla předlohou ke stejnojmennému filmu, který jsem shlédla v květnu a opravdu mě zaujal! Musím si to přečíst! :)

Přátelská slunečnice

Moje sluníčko :)

Slunečnice jsou prostě ty nejúžasnější kytky! Jsou strašně optimistický! Nu a teď mi jedna dělá radost v pokoji :) (Jestli se chcete podívat na více fotek, tak jsou ve fotogalerii.)
Není nad to mít dobré přátelé, kteří prostě jen tak zazvoní u dveří a chtějí potěšit. Já strašně moc děkuji! Snad si to ani nezasloužím...

Chvály Zadní země

Nestíhám číst jednu knížku za den, protože dělám i jiné věci, ale první z jedenácti stála za to, takže jsem si ji náležitě vychutnala! Povídání Miloslava Nevrlého o Česko-saském Švýcarsku doplněné o fotografie Vladimíra Širla. Nádherné souznění! A tak se ve mě vzbudila ještě větší touha tento kraj navštívit... Nu, prostě je to moje "jednou", které je teď ještě silnější! Knížku vřele doporučuji!

Rozlohy pevniny - lesů, trav a písků jako by se podobaly dívčím vlasům. Také u dívek je nejlépe začít dobýváním vlasů. Přijmou-li tě, máš vyhráno. Dívčí vlasy - mořské břehy. Nepokojné mužské moře se zde poprvé setkává s neznámou pevninou. Nelze rozlišit, kde končí voda a začíná souš. Země ještě nemá strach z dobyvačných vod, do vnitrozemí je dosud daleko, vlasy se proto mimovolně poddávají laskání, první doteky mužských prstů v nich mizí stejně lehce a zdánlivě nepozorovaně jako voda v pobřežním písku. Konce vlasů - území nikoho. Země se dosud může nechat bez závazku a studu laskat, moře může ještě se ctí ustoupit.

Trempové dosud nemají chtivé, bachraté a sumčí duše chalupářů a k životu i štěstí jim stačí málo: pod převisem kempu někdy najdeš jen volně uloženou sekyru nebo pilu, občas kotlík a téměř vždy svíčku, zprohýbanou lžíci, březovou kůru, pytlík s vlhkou solí. Také suchary pro plchy sedmispáče, kteří Zadní zemi obývají svorně s trempy. A ještě něco tam bývá ve vodotěsném obalu - osadní kniha.
Miloslav Nevrlý: Chvály Zadní země