Hmatatelná pošta

Dneska jsem nad ní trochu přemýšlela. Nad takovou tou poštou, co vám přijde domů do schránky v papírové podobě (pro některé už věc neobvyklá). S dovolením nepočítám nic oficiálního, ale jen osobní korespondenci.
Ráda píšu i posílám různé pohledy a dopisy. Někdy je odkud, někdy je o čem. Na druhou stranu ji v podstatě i ráda dostávám (pravda je, že neznám nikoho, kdo by ji rád nedostával ;)). Proč? Ani nevím. Možná je to pro nás v současné době už něco neobvyklého nebo se rádi vracíme k tradicím?
A víte, co se mi občas stává? Něco napíšu, v tu chvíli s tím fakt souhlasím a chci to sdělit. Pochopitelně to hodím, protože v danou chvíli je to ten správný postup. Pak se mi to třeba rozleží v hlavě a začínám litovat, že jsem něco takového odeslala. Ovšem už s tím nejde nic udělat! Jen si říkám, že bych to raději neposlala...
Logicky k tomu musí být také pošta, kterou bychom raději nedostali. Dopis obsahující smutnou zprávu, suchý a odměřený text... Nebo máme být rádi, že nám vůbec něco v této přetechnizované době došlo? Kdo ví...
Máte nějakou poštu, kterou byste raději nedostali?

Podzimní koutek

Z výletů uplynulých dvou dnů jsem si domů donesla nejrůznější přírodní úlovky.
A tak jsem si udělala v pokoji malý podzimní koutek.
Proč se nepodělit?

Na Brněnské přehradě

Na cestu kolem světa není času a tak jsem se v krásném volném dnu vydala alespoň na cestu okolo Brněnské přehrady.
Z Přístaviště přes Sokolské koupaliště a Osadu na lávku pod hradem Veveří. Ideální místo na oběd! Následně po levém břehu až do Veverské Bítýšky. Otočit na mostě a nečekaně po pravém břehu ;) Cesta logicky pokračuje na Veveří. Říkala jsem si, že se skočím podívat ještě k místní kapličce, ale jít dvakrát stejnou alejí? Trapné! A tak jsem vzpomněla na Poutní vandr absolvovaný před lety s Kosmičem - jeho azimut a jasný povel: "Jdeme tudy!" ať už je tam oranice, les či potok... Ještěže je už několik dnů sucho, takže jsem se do oranice nepropadala! :) Z Veveří jsem kousek vyzkoušela novou cestu k lávce, chvilku silnice, chvilku cestičky lesy. A v Rokli jsem přesídlila na dno. Popraskané a plné pokladů!
Jo, pár kilometrů... Ale bylo to fajn! Šlo se mi dobře. Jen kdyby mě drtivou většinu cesty nebolel kyčelní kloub, tak by to bylo zase o něco lepší!

Tři v jednom

...aneb tři filmové konce v jednom večeru. A v podstatě jenom jeden šťastný.

Začalo to s Anna a král. Krásný příběh anglické učitelky, která vyučovala hromadu dětí krále Siamu (mám pocit, že 67 - měl několik manželek a 26 konkubín). Postupem času si zamilovala tuto exotickou zemi, své žáky, ale také získala srdce samotného krále. Ovšem co může budoucnost přinést učitelce a králi? Jediný společný tanec před odplutím lodi...

A pak jsem začala chytat konce (i když filmů, které znám). Pýcha a předsudek - příběh Elizabeth Bennetové a pana Darcyho. Myslím, že všeobecně známé dílo Jane Austenové. Osobně už několik let od začátku sympatizuji s panem Darcym ;) Ale ten konec, jak kráčí mlhou a potom ten jeho výraz v očích! Vždycky mě to dostane!

Na závěr Poslední Mohykán. Film, ke kterému jsem se dostala přes hudbu (a o kterém jsem psala před rokem, takže nebudu už nic dodávat), ale to mu vůbec neubírá! Ba naopak!

Myslím, že poznáte, který konec byl šťastný...

Doprovod na výpravu Sněženek

Sněženky se vydaly na svoji zahajovací družinovou výpravu. Já je byla "vyprovodit", aby věděly kudy, kam a kde vlastně budou bydlet. Šly jsme pěšky z Letovic do Svitávky. Vyklubala se z toho velice příjemná procházka ve slunečném dnu.
Ovšem holky opravdu perlily! Celou cestu vlakem se vyptávaly, jak je možné, že ještě nejsem vdaná, když už jsem tak stará ;) Následně, když zjišťovaly kolik mi vlastně je, tak suverénně prohlásily: "Bez mála 24!" Slušný odhad! Nu, holky opravdu perlily a já se bavila! :)

Spolužáci

Mám jednoho spolužáka (a jednu spolužačku).
Táhneme to spolu celé čtyři roky (nikdy jsme to s ní netáhla).

Jo, mám super spolužáka! Mé veliké štěstí na vysoké! Posledních pár měsíců mě na škole fakt drží! Hodně mi pomáhá a je oporou! Nedávno z něho vylezlo, že si mě tam drží, aby nebyl sám (zvláštní vzhledem k faktu, že s onou spolužačkou spolu chodili i na gympl)...
Ale co! Alespoň mám veselo! Když jsem se ptala, jestli jsem mu chyběla, tak řekl že ano - myslel to vážně nebo to byla sranda? "To myslím vážně s humorem! :)" A v úterý mi napsal SMS, že mě viděl z tramvaje, jak vycházím z domu. Proč? Jenom aby mě překvapil a potěšil.
Občas je opravdu roztomilý a já jsem strašně ráda, že mám za spolužáka právě jeho!

Tvrdý Bárta s kapelou, bez které se nedá žít

Jdu to uvést na pravou míru (aneb záblesky z dnešního koncertu).
Každý Bártův koncert je jiný! Illustratosphere si s hudbou prostě hrají! To snad ani jinak říct nejde. Snad nikdy jsem od nich neslyšela jednu písničku stejně! Ale to už jsem tu určitě někdy psala...
Nu a dneska to bylo trošku "tvrdší". Víc bubnů? Nevím, prostě větší nářez, ale stálo to za to! :) (To je div, co?) Tož to by bylo vysvětlení "tvrdého Bárty" a co ta kapela? To on sám o ní pronesl! A já s tím souhlasím - jsou prostě úžasní!
Jinak se dnešním večerem táhl problém s dráteníky (aneb technika zlobila), ale naštěstí se to nějak ustálo. Navíc jsem byla překvapena pro mě netradičním uspořádáním kapely na pódiu, ale co už. Jo a Dan má divnou délku vlasů - ani krátký ani dlouhý! Snad to brzo doroste ;)
Před písničkou Nejen Ian padla dobrá myšlenka! "V horách na samotě umí být buddhista každý blbec!" A tak když jedete v zácpě v nacpané tramvaji, dokážete potlačit svůj vztek, jste v pohodě a můžete myslet, jak asi ostatní lidé pociťují vztek, tak je to prostě super! Jste vyrovnaní! (Nebo tak nějak to bylo :))
Co na závěr? Bárta je prostě třída! Skvěle se pohybuje a tančí! Ale hlavně on zazpívá snad všechno! U jakékoliv hudby! Když už nejsou slova, tak on si je najde! A když nenajde, tak je nahradí! Dokonalé! Asi ho fakt zbožňuju! :)

Služba

Z časopisu Skauting.

Prvně něco seriózního a zajímavého:

Na roverské období navazuje často aktivní působení při vedení oddílu. Zdá se, že tady je vše jasné; vůdce slouží tím, že předává mladším, co ve skautingu získal. Často se však zapomíná na neméně důležitý aspekt služby vůdce, totiž službu sám sobě. Ano, aby člověk dokázal dobře sloužit, musí také čerpat. A nepatří sem jen účast na skautských vzdělávacích kurzech, ale i sebezdokonalování se v životě mimo oddíl. Vždyť cílem skautské výchovy je výchova ve všestranně společnosti prospěšného člověka. Ke službě sobě samému patří i potřebný odpočinek; je třeba si pokorně přiznat, že nikdo z nás není superman.
A tak, když to nejmenší vlče povzbudí svého skautského vůdce krásnou bezelstnou dětskou myšlenkou, dokáže jej obohatit. Jako by tak oplácelo všechnu tu snahu, kterou do rozvoje sebe i druhých vůdce od svých vlastních vlčáckých let investoval.
Vojtěch Dabrowski: Skauting (září 2009) - Služba

Něco na tom bude! Osobně mě nikdy nenapadlo se takto dívat na službu...

A ještě přidám odstaveček, který se mi taky líbil a pobavil mě:

SUPERTIP: Vytáčejí tě všechny ty významné dny a roky, které pořád jednotlivé instituce vyhlašují? Zaveďte si v oddíle vlastní významné dny, svátky nebo rovnou vyhlašujte celé roky. Hitem 2010 by se mohl stát třeba Rok péče o skautského vůdce!
Skauting (září 2009) - Terminátor

Jo! Skauting a přátelství je o bžundě :)

XVII. Hrnčířský jarmark v Kunštátě

Mám za sebou pěkný den babího léta s krásným zážitkem...
Vyrazila jsem z Brna!
Prvně jsem se z Kunštátu vydala do nedaleké Rudky. Co tam? Navštívit jeskyni Blanických rytířů, podívat se na zbytek Masarykových bot a rozhlédnout se z Burianovy rozhledny. Malý areál plný zajímavostí! Bohužel v minulosti utrpěl hned několik ztrát během 2. světové války. Ze 14 metrů vysoké sochy T. G. Masaryka zůstal podstavec a boty. Z legionářů v jeskyni zrovna tak... Přesto je to krásné místo!
Po návratu do Kunštátu mě už naplno pohltil Hrnčířský jarmark! Spousta věcí, barev, tvarů... Prostě samá nádhera! :) Úplně jsem si užívala! A fotila :) Náměstí plné stánků s keramikou všeho druhu a především velice příjemná atmosféra! Tu přiblížit nemůžu, ale co bylo k vidění můžete zhlédnout na fotkách.
Doufám, že za rok vyrazím znovu! A doporučuji i vám, jestli takové akce máte rádi! :)

Jánošík. Pravdivá historie

No jo, zase to nikdo nepochválil, ale mně se to líbilo...
Kdo by neznal příběh jednoho z nejznámějších zbojníků! (I když je pravda, že pro mě pořád vede Nikola Šuhaj.) Snad jen dodám, že mě překvapilo kolik je v tomto zpracování českých herců a (ehem) milostných scén... A možná bych se ještě obešla bez detailů vyříznutých střev, člověka nalámaného na kole a napichování na hák. Na druhou stranu to dodalo "atmosféru" nebo jak to říct. Asi to byl poměrně drsný čas. Proti tomu jsem nadšená z výpravy a hlavně ze záběrů přírody, hor, Tater... Plus musím dodat, že Jánošík je pěknej chlap, který nesleze z plátna, takže je na co se celou dobu dívat ;) Jo, stálo to za to! :)
A jako bonus jsem ještě objevila videoklip k Jánošíkovi od Pavla Habery! Líbí se mi...

Zpravodajství Vladstudio

Na Sibiři už letos sněžilo...

Fotky u Kodaku

Znáte Kodak na rohu ulic Dvořákova a Kozí?
Vždycky když jdu do města, tak si tama cestu nasměruju. V jedné z výloh je vždy několik velkoformátových fotografií od jednoho fotografa na nějaké téma. Občas je to něco aktuálního, co se odehrálo v naší republice, občas fotky z cest do zajímavých zemí nebo prostě jen nějaké téma. Většinou mi přijdou zajímavé a prostě se mi líbí!
Dneska jsem si na Dvořákovu opět vyrazila a zastavila se u výlohy... Tentokrát jsem obdivovala letecké snímky Brna (plus jeden Boskovic ;)). Nenašla jsem tam snad žádný tradiční pohled, i když jich znám už celkem dost. Nebo jsem takové ještě prostě nepotkala :)
Taky se někdy zastavte podívat se na prima fotky! Třeba se tam někdy potkáme a nebudu jediná, kdo tam stává ;)

Duhový vřes

Když nevíte co by,
najdete to v OBI!

Neskutečný kam ten svět spěje! Jedeme s maměnkou pro krásný normální vřes a najdeme toto! Vřes snad ve všech barvách duhy! Fakt jsem se tomu musela smát, co lidi nevymyslí!
Ale ten normální mají opravdu nádherný a ještě k tomu za pusu! :)

Ptáci v trní

Podle jedné legendy žije na světě pták, který zazpívá jen jednou za život, sladčeji než jakékoli jiné stvoření na této zemi. Od chvíle, kdy vyletí z hnízda, hledá trnitý strom, a neustane, dokud ho nenalezne. Potom se v těch nehostinných větvích rozezpívá a na nejdelší a nejostřejší trn se nabodne. Umíraje se vypne ve smrtelných mukách a krásněji než skřivan či slavík zazpívá jednu jedinečnou píseň, za kterou zaplatí životem. Ale celý svět zmlkne a naslouchá a Bůh na nebesích se usmívá. Neboť to nejlepší se vykoupí jen velikou bolestí... Alespoň tak praví ona legenda.
Colleen McCulloughová: Ptáci v trní

Už jsem dlouho nečetla do půl druhé v noci, ale prostě jsem nemohla jinak... Nešlo se odtrhnout!
Ptáky v trní jsem četla už podruhé, ale stále mě udivují. Vypráví příběh ovčácké farmářské rodiny v Austrálii a lidí, kteří jsou s touto rodinou spjatí. Kdybych měla jednoduše říct o čem těch 600 stran je, tak o lásce. Ale o nějaké jiné než píše Hugo, Dumas, Austenové, Mayle... Stále mě dostává, jak hrdinové pro mizivé chvíle štěstí dokáží trpět a přesto milují celým srdcem.
Nějak těžko se mi to popisuje, tak si to přečtěte ;)

Realita o tom, jak si Kakamilka kupovala kalhoty aneb příspěvek úplně o ničem :)

(Na úvod snad jen malé uvedení jednoho faktu, který ale všichni, kdo mě znají, ví: Nemám ráda nakupování! Vedou boty, které jsou v těsném závěsu následovány oblečením...)

Před nějakým časem jsem usoudila, že bych potřebovala nějaké ty kalhoty a tak jsem hrdinně vyrazila do Rock Pointu (oběť, kterou nakupování zvládám obětovat). Výběr úžasný - vybrala bych si! A zrovna i za slušné ceny! Ale neříkej hop dokud nepřeskočíš! Moje dámská velikost měla neskutečně dlouhé nohavice! Nechápačka! Jak na takovou délku došli?!? No co dělat... A pánské byly ještě divnější! Buď krátké nebo ještě delší! Marnost! Má potřeba nebyla tak velká, abych něco hrotila a tak jsem to vzdala.
Za letošní léto se mi podařilo zrušit dvoje pláťáky plus jedny Rejoice. Nejsem ničitel! Jedny pláťáky mám od maturity a druhé byly jasné, že nic nevydrží! Ovšem ty Rejoice mě srkly! A zrovna ještě ke všemu moje oblíbené! Poslední den tábora jsem je omylem vzala o hřebík... Nejsou ve stavu nepoužitelnosti, ale výstavní kus už z nich nebude.
A tak jsem se dneska za povzbuzování maměnky vydala do boje! Fakt jsem si chtěla pořídit nějaké kalhoty! Hlavně nějaké pláťáky, protože ty já fakt můžu!
A jak jsem dopadla? Nabízí se říct, že prd! Pláťáky nemám! Nikde prostě nemají! (Nebo jen nemají takové jaké chci?) Jak můžou všichni pořád chodit jen v riflích?!? Těch je všude plno! Grrr!!!
Nakonec jsem nevynechala ani Rock Point. Nemám kostičky ani proužky, ale krásné jednobarevné Hannahky. Jsou fakt dobrý, ale mají jednu chybu - jsou neskutečně dlouhý!!! A nic s tím nepůjde udělat! Ale alespoň částečný úspěch.

A tak až mě uvidíte v kalhotech, který neznáte, jak padám na čenich, tak věřte, že je to z důvodu, že nakupování je pro mě utrpení a když už se k němu odhodlám, tak nic nemají a když mají, tak je to dlouhý!
Díky za pochopení :)

Umírám!

Už zase...
A nečekaně na rýmu :)

Poletíme? - Zuzanka

Nejaktuálnější supervideoklip od Poletíme?!
Myslím, že je odpovídající ;)

Doplňující informace z YouTube:
Videoklip byl natočen dne 15.9.2009 v prostorách ateliéru Rudolfa Brančovského v Brně.
kamera: Jáchym
střih: Rudolf
postprodukce: Ondřej
ve videoklipu účinkovali: Zdeněk Hromádka (učitel ZŠ), Kurt (uměnovědec), Honza Valer (ředitel Slezské diakonie), Veru Mrázová (učitelka), Magda a Lena (dvojčata z Desertu), Vojta Pelikán (environmentalista - ekolog), Michal Doležal (archeolog a sokol-vlastenec), Káďa (trombonista), Jáchym a Rudolf (Poletíme), Konstantin (superpes)
Videoklip byl natočen na základě pravděpodobných událostí.

Životní motto

Tvoříme oddílové stránky. Součástí by také měly být "medailonky" jednotlivých vedoucích. Káťa sestavila pár bodů, které by každá z nás měla napsat a mezi nimi je mimo jiné životní motto.
Jde to mít nějaké životní motto? Kdo ví...
Jak jsem dopadla já? První, co mě napadlo, bylo: "Normální moc nejsme, ale to vůbec nevadí!" Nevím, jak vám, ale mně to přijde trošku ujetý na vůdkyni skautského oddílu a to zvlášť při uvědomění si, že to budou číst nejenom rodiče našich stálých členů. A tak jsem skončila u Dona Boska: "Radujte se, konejte dobro a nechte vrabce štěbetat." Maggi má ale do jisté míry pravdu, že je to nějaké moc normální...
Při hledání "svého motta" jsem ho konzultovala s několika lidmi, ale jedna reakce mě velice potěšila. "Tvoje životní motto? Nevím. Brát život s úsměvem? Pořád se pěkně usmíváš a přijdeš mi většinou pozitivně naladěna :)" Zvláštní, jak člověk dokáže působit na druhé...
Moc díky za vás všechny, kteří mi to občas připomenete!

Přeskládávám

Jednou za čas je potřeba udělat opravdu pořádek!

V mém pokoji není kus nábytku, ve kterém by v uplynulém týdnu neproběhla změna. Snad všechny věci prošly mýma rukama. Spoustu jsem jich vyhodila, ale většina zůstala. Z některých na mě padly vzpomínky, z jiných jen přímo radost.
Můj pokoj je plný různých věcí. Mám tu staré věci - třeba už jsou k ničemu, ale mám je ráda, tak si je schovávám. Ale ne všechny! Jsou i staré, které ke svému životu potřebuju! Mám tu i novější věci - ty většinou pravidelně používám a jsem s nimi spjata. Všechny jsou ale mé! Zní to majetnicky, ale to nechci! O to mi nejde! Něco se mnou prožily a já s nima.

Člověk občas musí přeskládat i něco víc než jenom pokoj...

Bardo...

Il Divo - The Adagio

Il Divo - pastva pro uši, ale i pro oči ;)
Il Divo - tři operní pěvci a popový zpěvák
Il Divo - Španěl, Američan, Francouz a Švýcar (ten je nejhezčí :))
Il Divo - angličtina, francouzština, španělština, italština a latina
Il Divo - uhranuli mě...

Unikátní je taky spojení s dudákem v koloseu :)

Vychází

Vychází, vychází, vychází nad lesem,
zlatavej kamarád, poprskem budí Zem
a křičí: "Vzhůru malej spáči, ťuk, ťuk na víčka,
odmotávám zlatý nitky z klubíčka."
...
Jen se toč a jen skákej, smích je dobrej společník!
Vychází
Nejlepší budíček jaký znám!
Aneb už jsou fotky z Oikosu :)
(fotka odkazem)

Slavná brněnská kapela na největším brněnském náměstí

aneb Poletíme? na Svoboďáku! :)

Vypil jsem litr a půl vína!
To jednoznačně dodalo mi chuť!
Esemeskovat do dívčího klína:
"Miluji Tě, tak už mojí buď!"
Žádná mi ale nenapsala zpět,
je to ale nespravedlivej svět!
Poletíme?: Esemesky

Hej lidi! Já je fakt zbožňuju! Přemýšlím, jestli znám lepší kapelu... Tak jako na jejich koncertě se snad nevyblbnu nikde jinde! Jo, Bártovi to fakt zpívá, ale člověk si tak nezařádí! Přiznávám! Asi jsem na jejich koncertech závislá a ten dnešní jsem si maximálně užila! Po půl hodině jsem si myslela, že padnu! :) Možná k tomu trošku přispělo to víno, ale jednoznačně to stálo za to!
Na Youtube mají nově klip Chlastáme na festivalu z Mikulova. Není to jako na živo, ale lepší než jenom z CD... Když jsem se na to dívala poprvé, tak jsem si říkala, že je škoda, že se tak třepe obraz a pak jsem si uvědomila, že tak blbnu hlavou ;) Pohoda! :)

Malý dodatek z hlavy Káti: Jak by vypadala reakce Vsetíňáků s Poletíme?? Výbuch! (Nebo "Ví Bůh"? :))

P.S.: nedal byste si někdo se mnou litr a půl vína? ;)

Celoroční plán Fialek

To by byla věčná škoda, kdybych se nepodělila, co vymyslely Ivuška s Mrnětem...

To se tak jednou za sedmero horami a sedmero lesy stalo, že Ivuška a Mrně, nejmenšími dětmi téměř nedotřeny, dostaly na starost družinku Fialek. Inu, zasedli za notebook a napsali pro Vás pohádku...

Jak budou Fialky pěkně dle plánu po celý rok fungovati

Nejprve si Mrně s Ivuškou lámaly hlavu, jakpak to zaonačit, aby to ta dítka celý rok bavilo a aby nám neprovedla hromadnou dezerci k pionýrům. Inu vymyslely motivaci...

Protože byla Ivuška na Oikosu, věděla, že symbolický rámec je jen prostředek k naplnění cílů. Inu sepsala pro Vás i ony cíle...

I když už Mrně s Ivuškou vymyslely cíle i motivaci, pořád jim něco chybělo. Inu sáhly do útrob Ivuščina kouzelného notebooku a vydolovaly loňský časový plán určený pro učení se tradičním skautským činnostem. A protože to nebyla děvčata nikterak lenošná, trošku ho i překopala...

A to je skoro konec naší pohádky. Ptáte se jaktože jen skoro? Vždyť tu máme cíle, motivaci i plán! Tak co tu ještě chybí?!? Přece velký vlídný nápis:

NEPROPADEJTE PANICE!

Nu, myslím, že Sněženky a Pampelišky mají co dělat, aby to překonaly! ;)
Ne! Holky, já jsem ráda za cokoliv! Jde mi o to, abyste se nad nadcházejícím rokem trošku zamyslely... Díky za vaši špatně placenou práci, jak říkává Selda!

Sluha dvou pánů

Dokonalá inscenace! Já se vždycky celou dobu jenom směju a směju :)

Díky...

...za Slunce! ...za radost! ...za barvy! ...za vodu! ...za bláznovství! ...za bžundu! ...za výzvy! ...za příležitost! ...za přátelství! ...za vyslechnutí! ...za pochopení! ...za vlídné slovo! ...za dotek! ...za úsměv! ...za pobídnutí! ...za zájem! ...za ujištění! ...za požádání! ...za setrvání! ...za podržení! ...za objetí...

Po Oikosu

Asi by to chtělo něco málo o Oikosu napsat, když jsem tam strávila dalších deset dní prázdnin...

Třeba, že Vojtěchov je super tábořiště! Asi tak dvě minuty pěšky od něho je totiž naprosto úžasnovatý rybník! Čistý, průzračný, železitý, nikdo v něm! Dá se blbnout, skákat, plavat... Všechno! Takže když to dovolilo počasí, tak jsme v něm byli každý den!

Sice jsem si moc nových znalostí nedovezla, ale zážitky mám opravdu hluboké! Hlavně tak úžasnou atmosféru jsem už hodně dlouho nezažila!
A tak po dvou dnech v Brně na mě už pomalu doléhá ta smutná skutečnost, že to skončilo... Nevím, už nějakou dobu mám takovou náladu...hodně zvláštní a v hlavě mám pořád nějakým stylem Oikos!
Pravda, vrátila jsem se v takovém stavu, že bych se potřebovala poskládat...

Začala jsem chápat, jaké to asi mají nevidomí či neslyšící! Příběh Heleny Kellerové je opravdu silný! A když se k tomu přidá ještě pár aktivit, tak to nenechá člověka chladného. I hlucho-slepý člověk může vystudovat vysokou školu a mluvit pěti jazyky!
Okupaci v roce 1968 zná snad každý! Jak se lidé ale tehdy asi cítili? Já to nezažila, ale ta stítněnost, která na mě padala během sledování dokumentů a při poslechu rádia, které vysílalo do poslední chvíle, byla opravdu neskutečná! Nějak jsem začala víc vnímat, že žijeme v míru a ve svobodě! Je toho spousta...
Taky jsem si někteří prošli stavem Bardo - cesta mezi životem a smrtí. Otázka: "Kdo jsem?" zazněla celkově šestkrát. Jak se vzdát svých podstat? Co nechat v močálech? Skočit a tím dokončit znovuzrození? Zvláštní, jak člověk dokáže cítit radost, když se všeho vzdá...

Myslím, že někteří si teď klepou na čelo a nechápou. Ale pro mě to všechno bylo opravdu silné a hluboké, ať si myslíte cokoliv! Pravděpodobně platí ono známé: "Kdo nezažil, nepochopí..."

Letošní skóre

• postavené Budkovice
• zbouraný Věchnov
• zbouraná Lipnice
• zbouraný Vojtěchov

Já nejsem ničitel! To se tak prostě letos sešlo...