neděle 18. ledna 2009

Prasátko! Prasátko!

Obyčejná plyšová hračka od McDonald´s a co dokáže způsobit!
Prasátko jsem měla zhruba čtyři roky! Čtyři naprosto neuvěřitelné roky, kdy jsem ho tahala naprosto všude! Každý den se mnou šlo do školy, nikdy nechybělo na žádné skautské akci, podívalo se do zahraničí i na hory, dělalo se mnou maturitu i první zkoušku na vysoké! Ale také dávalo nový rozměr přátelství s lidmi...
V květnu to budou už dva roky, co je pryč, ale přesto ho lidé (kteří mě znají dále než dva roky ;)) se mnou mají už neodmyslitelně spojené. A ani po těch dvou letech nedokážu sundat obrázek Prasátka s lyžema, který malovala Anetka na Ramzové 2005 nebo plakát z kina, který mi Hobzič uzmul v Praze.
Prasátko je už prostě mojí součástí, i když to teď není tak vidět. Asi to zní fakt bláznivě vzhledem k tomu, že se jedná o plyšovou hračku, ale věřte, že mi chybí...

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Já mám skoro stejný příběh. Měla jsem plyšovou hračku prasátka od Mc Donald´s asi od 9 let, jezdilo se mnou na výpravy s turistickým kroužkem, na tábory, k moři, prostě všude. Měla jsem ho u sebe pořád a najednou bylo pryč. Dodnes nevím, kde ztratilo. A také mi pořád chybí. I když jsem teď na vysoké, mám pořád asi dalších osm originálních prasátek od Disney, polštářky, hodiny, budík..., ale to moje Prasátko bylo jen jedno a žádné už ho nenahradí.