Kdo mě zná, tak ví, že vedu skautský oddíl Zlatý kvítek. Co to nese?
S tím, že oddíl povedu, jsem počítala. Možná by se dalo říct, že jsem i chtěla. Prostě mi přišlo, že některé věci by se daly dělat jinak.
Přiznávám, že jsem se toho trochu bála. Přece jenom koordinovat oddíl 30-ti lidí je něco jiného než šesti členná družina. Ale ono to ve skutečnosti tak strašný není! Náhodou je to celkem fajn, když kolem sebe máte dobrý lidi, se kterýma si rozumíte a spolupráce funguje. Ve výsledku je jenom potřeba nachystat věci, co je potřeba udělat, zkoordinovat to, rozdělit a říct poslední slovo. Žádná věda. Jasně, zabere to trochu času, ale dá se to.
Vůdcovství nese i další věci než jenom koordinaci práce oddílu. Jednou z nich jsou vztahy na středisku. Mám pocit, že poslední dobou to fakt funguje. S ostatními vedoucími není problém, není mi blbý do oddílů nahlédnout... Prostě si jako vůdkyně můžu něco dovolit a ostatní to berou. Supr pocit :) Celkem hustý jsou chvíle, kdy se jiní vedoucí přijdou poradit. Nečekané...
Jako vůdkyně se necítím být nějak nadřazená nebo tak něco. Jen mám prostě trošku větší míru rozhodování. Vůdcovství je o práci s lidmi. A ta nikdy není bezkonfliktní ať chcete sebevíc. Proto přichází chvíle, kdy bych potřebovala kladivo a skříň k likvidaci (nebo alespoň sekeru a polena na štípání). V těch chvílích přichází otázka: "Sprdnout či nesprdnout?" Přiznávám, že většinou se rozhodnu pro tu první variantu. Co bych to v sobě dusila, jen ať ví, co mi chystají! Jen mám tendenci se potom omlouvat. Opravdu mi to nepřináší potěšení. Pevně doufám, že zvládám víc chválit než sprdávat...
Někteří lidé si asi myslím, že jako big boss mám patent na rozum a k tomu umím čarovat. Ale věřte, že nemám a neumím. Jsem obyčejný člověk jako každý. Jenom mám ten "štempl". Můžu říct, co si myslím a co bych udělala na příslušném místě. S radostí budu konzultovat. Ale všechno opravdu vyřešit neumím a ani to nejde. Pravda, občas to nese, že to odnesu já. Nikdo nechce dělat táborový účetnictví, tak to budu dělat já (to je jenom příklad, zrovna to účetnictví je totiž chvílema sranda :)). Ale co s tím jinýho mám dělat? Rušit kvůli tomu akce či družinu nehodlám.
Teď to možná působí strašně. Ale vůdcovství je fakt fajn! Naučí to člověka větší zodpovědnosti, koordinaci, týmové práci, vyzkouší si opravdové vedení týmu - to jsou všechno věci, který jsou v životě potřeba! Plus pochopitelně asi tak milion dalších pozitivních věcí (a pár těch negativních, které jdou eliminovat).
A co je asi největší věc, kterou mi vedení oddílu dává? Krom radosti pochopitelně. Sebevědomí. Opravdu si myslím, že mě to "posílilo" (a stále posiluje). Už se tolik nebojím říkat vlastní názor, vím, že moje slovo má váhu a tak. Funguje to! :)
S tím, že oddíl povedu, jsem počítala. Možná by se dalo říct, že jsem i chtěla. Prostě mi přišlo, že některé věci by se daly dělat jinak.
Přiznávám, že jsem se toho trochu bála. Přece jenom koordinovat oddíl 30-ti lidí je něco jiného než šesti členná družina. Ale ono to ve skutečnosti tak strašný není! Náhodou je to celkem fajn, když kolem sebe máte dobrý lidi, se kterýma si rozumíte a spolupráce funguje. Ve výsledku je jenom potřeba nachystat věci, co je potřeba udělat, zkoordinovat to, rozdělit a říct poslední slovo. Žádná věda. Jasně, zabere to trochu času, ale dá se to.
Vůdcovství nese i další věci než jenom koordinaci práce oddílu. Jednou z nich jsou vztahy na středisku. Mám pocit, že poslední dobou to fakt funguje. S ostatními vedoucími není problém, není mi blbý do oddílů nahlédnout... Prostě si jako vůdkyně můžu něco dovolit a ostatní to berou. Supr pocit :) Celkem hustý jsou chvíle, kdy se jiní vedoucí přijdou poradit. Nečekané...
Jako vůdkyně se necítím být nějak nadřazená nebo tak něco. Jen mám prostě trošku větší míru rozhodování. Vůdcovství je o práci s lidmi. A ta nikdy není bezkonfliktní ať chcete sebevíc. Proto přichází chvíle, kdy bych potřebovala kladivo a skříň k likvidaci (nebo alespoň sekeru a polena na štípání). V těch chvílích přichází otázka: "Sprdnout či nesprdnout?" Přiznávám, že většinou se rozhodnu pro tu první variantu. Co bych to v sobě dusila, jen ať ví, co mi chystají! Jen mám tendenci se potom omlouvat. Opravdu mi to nepřináší potěšení. Pevně doufám, že zvládám víc chválit než sprdávat...
Někteří lidé si asi myslím, že jako big boss mám patent na rozum a k tomu umím čarovat. Ale věřte, že nemám a neumím. Jsem obyčejný člověk jako každý. Jenom mám ten "štempl". Můžu říct, co si myslím a co bych udělala na příslušném místě. S radostí budu konzultovat. Ale všechno opravdu vyřešit neumím a ani to nejde. Pravda, občas to nese, že to odnesu já. Nikdo nechce dělat táborový účetnictví, tak to budu dělat já (to je jenom příklad, zrovna to účetnictví je totiž chvílema sranda :)). Ale co s tím jinýho mám dělat? Rušit kvůli tomu akce či družinu nehodlám.
Teď to možná působí strašně. Ale vůdcovství je fakt fajn! Naučí to člověka větší zodpovědnosti, koordinaci, týmové práci, vyzkouší si opravdové vedení týmu - to jsou všechno věci, který jsou v životě potřeba! Plus pochopitelně asi tak milion dalších pozitivních věcí (a pár těch negativních, které jdou eliminovat).
A co je asi největší věc, kterou mi vedení oddílu dává? Krom radosti pochopitelně. Sebevědomí. Opravdu si myslím, že mě to "posílilo" (a stále posiluje). Už se tolik nebojím říkat vlastní názor, vím, že moje slovo má váhu a tak. Funguje to! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat