Další letošní činoherní premiéra.
O Petrolejových lampách jsem věděla, že je to česká klasika, v jejíž filmové verzi hrají Janžurová a Čepek. To bylo všechno...
Taky jsem si předem přečetla recenzi, která představení dala 90%!
A moje dojmy z Petrolejových lamp?
Velmi silný příběh o dvou osobnostech, jejichž životy se protly. Každá z nich má svoje klady i zápory, se kterými se snaží svůj život žít, jak nejlíp to jde (jestli to vůbec jde, jestli to není jen přežívání...).
Podle mě stojí za zmínku hlavně dvě věci.
Ta první je práce se scénou. Množství lokací je zvládnuto na 1* a přitom se jen využívá tří možností na otočném jevišti. Všechno plynulé, jasně pochopitelné, žádné zbytečné prostoje. Až mě překvapovalo, jak rychle dokáží změnit umístění děje!
A ta druhá? Ta je zásadnější. Herecký výkon Martina Siničáka - Pavla Maliny, který se mění pod vlivem syfilidy... Proměna osobnosti, zdravotního stavu, závislosti na druhých... Během 2 hodin člověk vidí proměnu z hrdého vojáka na totální lidskou trosku. A pak se najednou oklepat a jít se klanět? Chápu, že herectví je zaměstnání, ale před tímto výkonem já opravdu smekám! Martin Siničák pro mě začíná být skutečný PAN HEREC. (Zvlášť když si uvědomím, že ten samý člověk hraje Saturnina - naprostý opak! Role bez jakéhokoliv výrazu a emocí...)
90% v recenzi je naprosto zasloužených...
Jen nevím, jestli se mi víc "líbil" Sekal nebo Lampy.
Činohra Národního divadla pro mě teď prostě září! Jen tak dál! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat