O střediskových podzimkách i oddílech

Včera večer jsme měli radu na střediskové podzimky. Troufám si říct, že tam byl vždy jeden zástupce z oddílu plus koordinátor - tedy celí čtyři lidé! Přišlo mi to jako celkem pozoruhodný počet vzhledem k tomu, že se jedná o střediskovou akci...

Zhruba za hodinu jsme zvládli (dokonce dvakrát) naplánovat celou výpravu. Šlo by to i rychleji, ale na druhou stranu jsme vymysleli novinku, která tady ještě nebyla! Jeden den půjdeme na procházku po družinách, které rozdělíme napříč oddíly i věkem. Myslím, že by to mohlo být dobré! Nu, uvidíme... Bude to jiné!

A pak přišla chvíle, kdy výprava byla hotová a my začali jenom tak vykládat... Najednou člověk nahlédl pod pokličku jiným oddílům. Řeknu vám, že nikde to není jednoduchý a jak jsem si myslela, že všude se dobře funguje, tak to tak opravdu není. Z pocitu, že náš oddíl není zase tak dokonalý jsem se najednou cítila jako vůdkyně dobře fungujícího oddílu, která může druhým třeba i poradit. Opravdu nemám potřebu být nejlepší, raději bych byla, kdyby tak dokázaly fungovat i ostatní oddíly.

Tedy velké díky našemu Zlatému kvítku!

• Díky dětem, že se zúčastňují akcí a že nás berou takové jaké jsme!
  
• Díky veškerému vedení za to, že tvoříme úžasný tým protkaný přátelskou atmosférou!
• Díky, že dokážeme společně podniknout něco víc jenom pro sebe navzájem!
• Díky za rozdělení zodpovědnosti!
• Díky za spolupráci!
• Díky za každou pomocnou ruku!
• Díky za to, že vás mám!
  
• Díky za každou jednotlivě...