neděle 18. října 2009

Vyznání

Potkala jsem člověka. Tak blízko a přece vzdálený...

Ta gesta, pohyby, výrazy obličeje. Ten úsměv i vážná tvář. Hlas a smích. Naslouchání, povídání i dotyk. On - tak jedinečný a zajímavý. Stačí přítomnost a pohled - radost a štěstí! Když přijde slovo - bezpečí, jistota, klid a mír.

Obejmout a vyslovit díky...

Kéž by se našel druhý takový, který by byl o něco blíž.

1 komentář:

Kamila řekl(a)...

Já vím, že Ty víš...
Díky!