čtvrtek 30. září 2010

Síla vuvuzely

Nestíhám (nečekaně). A tak občas (vlastně dost výjimečně) dočítám Lidé a Země. Loni k narozeninám jsem dostala předplatné, tak tu mám čísla až do letošního září. V úterý jsem konečně otevřela červencové číslo a hned mě něco oslovilo! Ten časopis má něco do sebe.

Kdyby byl svět placatý, bylo by možná sportem číslo jedna frisbee. Ale je kulatý jako míč, a tak se největším sekulárním náboženstvím dneška stala kopaná. Svět se globalizoval - a taky fotbalizoval. Fotbalové hvězdy jsou slavnější než hollywoodské stars a mají větší neformální moc než politici. Fotbal má obrovskou sílu. Na trávníku se dohrávají války (některé tam začínají). Ale fotbal je taky mocný kouzelník. Zprostředkovaně léčí křivdy a mindráky národů. Kopaná rovněž může být mírotvorcem, ostatně roku 2001 byla navržena na Nobelovu cenu míru. Fotbal je totiž velký politický nástroj, protože léčí nenávist (ve Rwandě jím sbližují oběti s pachateli masakrů), zprostředkovává usmíření (třeba v Hondurasu), uvolňuje napětí a koná dobro (třeba tím, že v Africe a Asii pomáhá dětem ze slumů udělat kličku drogám a zločinu).
Taky integruje a dává šanci pro budoucnost. Je to tím, že fotbal je demokratický, nepotřebuje drahou výbavu ani silnou pěst. Zdánlivě každý má možnost se pokusit vyletět nahoru. Spousta hvězd dneška a včerejška (třeba Zinedine Zidane) vyrůstala ve slumech nebo v chudých poměrech. A jejich příklad nejenže inspiruje, ale také mění společnost. Včera se na černé hráče v Evropě bučelo, dnešní děti je vidí jako přirozenou součást hvězdných týmů, a tudíž i života okolo. Uvidíme, jak to změní společnost zítřka.
Milan Vodička: Lidé a Země (červenec 2010) - Síla vuvuzely

A pro mě byl fotbal obyčejné běhání za kulatou věcí... Myslím, že ve spoustě věcí má autor pravdu. I kdyby to mělo být jenom to, že černé hráče už bereme jako přirozenou součást života.

Žádné komentáře: