O víkendu jsme s oddílovým vedením měly další "ročník" Výkvětu. Jeho hlavním cílem je vyrazit si společně na víkend bez dětí...
Tentokrát jsme byly v Chrudimi, kterou jsme navštívily už o pololetkách. A bylo to strašně pohodové! Pěkná atmosféra, krásné město, přátelé a spousta bžundy. Co víc si člověk může přát?
Většina našeho vedení jsou už ostřílení mazáci, se kterými si myslím, že vycházím bez problémů. Za relativní nováčky v týmu, ale považuju tzv. ŠulerTeam. Holky se aktivněji zapojují tak rok a přiznávám, že jsem nevěděla, jak jim to půjde. Ale ono to proběhlo dobře a už se mezi námi cítí jako doma! Jsem za to strašně vděčná.
Hodně dlouho jsem si ale myslela, že holky z ŠulerTeamu jsou velkými přívrženkyněmi naší bývalé vůdkyně. Když ale loni na táboře začaly míchat roztříděné fixy, tak jsem se trochu uklidnila, ale přesto ve mně pořád něco hryzalo, jak to teda je... A letošní Výkvět mě ujistil úplně.
Při povídání o oddíle se Pája vyjádřila v tom smyslu, že se mě nebojí (na rozdíl od bývalé vůdkyně) a že jsem přátelštější. Pro mě osobně celkem nečekaný objev! Proč by se mě měl někdo bát? A proč bych neměla být přátelská? Tedy jsem o něco lepší! Hm...
No a Mrně mě odzbrojila úplně. Já přece nejsem její nejoblíbenější vedoucí, ale jsem někde na konci žebříčku v bahně. A aby toho nebylo málo, tak se jí ještě směju, že má malé prsty (což není vůbec pravda) a vyvyšuju se nad ni... Tak mě Mrně hodnotí :) A já si z toho vůbec nic nedělám, protože vím, jak to myslí. Prostě si ze mě dělá bžundu! A přátelství je o bžundě! Nedokážu si představit, že by něco takového řekla bývalé vůdkyni. Asi by řekla jenom nějaké oficiality. Ale já jsem ráda, že si tu bžundu ze mě dělá, protože díky tomu vím, že mě bere a nebere mě jenom jako nějakou autoritu tam nahoře. To je dobře!
A tak mě všechny holky z týmu postupně zahřály u srdce a mně uniklo, jak vlastně můžu mít nějakou autoritu, když si ze mě všichni dělají bžundu... :)
Tentokrát jsme byly v Chrudimi, kterou jsme navštívily už o pololetkách. A bylo to strašně pohodové! Pěkná atmosféra, krásné město, přátelé a spousta bžundy. Co víc si člověk může přát?
Většina našeho vedení jsou už ostřílení mazáci, se kterými si myslím, že vycházím bez problémů. Za relativní nováčky v týmu, ale považuju tzv. ŠulerTeam. Holky se aktivněji zapojují tak rok a přiznávám, že jsem nevěděla, jak jim to půjde. Ale ono to proběhlo dobře a už se mezi námi cítí jako doma! Jsem za to strašně vděčná.
Hodně dlouho jsem si ale myslela, že holky z ŠulerTeamu jsou velkými přívrženkyněmi naší bývalé vůdkyně. Když ale loni na táboře začaly míchat roztříděné fixy, tak jsem se trochu uklidnila, ale přesto ve mně pořád něco hryzalo, jak to teda je... A letošní Výkvět mě ujistil úplně.
Při povídání o oddíle se Pája vyjádřila v tom smyslu, že se mě nebojí (na rozdíl od bývalé vůdkyně) a že jsem přátelštější. Pro mě osobně celkem nečekaný objev! Proč by se mě měl někdo bát? A proč bych neměla být přátelská? Tedy jsem o něco lepší! Hm...
No a Mrně mě odzbrojila úplně. Já přece nejsem její nejoblíbenější vedoucí, ale jsem někde na konci žebříčku v bahně. A aby toho nebylo málo, tak se jí ještě směju, že má malé prsty (což není vůbec pravda) a vyvyšuju se nad ni... Tak mě Mrně hodnotí :) A já si z toho vůbec nic nedělám, protože vím, jak to myslí. Prostě si ze mě dělá bžundu! A přátelství je o bžundě! Nedokážu si představit, že by něco takového řekla bývalé vůdkyni. Asi by řekla jenom nějaké oficiality. Ale já jsem ráda, že si tu bžundu ze mě dělá, protože díky tomu vím, že mě bere a nebere mě jenom jako nějakou autoritu tam nahoře. To je dobře!
A tak mě všechny holky z týmu postupně zahřály u srdce a mně uniklo, jak vlastně můžu mít nějakou autoritu, když si ze mě všichni dělají bžundu... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat