Moje zaměstnání mě celkem baví. Jasně, občas je to opruz, ale to je snad všude. Jestli mě ale něco fakt leze na nervy, tak jsou to rodičáky neboli třídní schůzky a hovorové hodiny.
Třeba jako dneska. Ve škole od čtvrt na osm do třičtvrtě na osm. Uááá! Člověk by řekl, že stihne spoustu věcí, ale houby houby zlatá rybko! Místo toho, abyste dělali přípravy, tak si říkáte, že máte spoustu času, tak brouzdáte na netu, hrajete hry na mobilu a když se konečně vybičujete k akci, tak vám volá kolegyně, jestli si nesednete na chvilku "na kafe". Jasně, že neodmítnete! A tak tam sedíte, čas utíká a pak najednou buch a první rodič je tu! Rodiče se pochopitelně nemůžou domluvit, aby chodili za sebou. Ale přijde jeden, odejde, máte 2 minuty čas a je tu další, takže v mezičase vůbec nic neuděláte! Pak se sejdou rodiče vašich žáků, vy se na ně usmějete, poslechnete si proslov pana ředitele, třídní důvěrník řekne pár info, které se rodiče dozví i přes ŽK nebo web a je to. Víc jim nemáte co říct.
A kvůli tomuto člověk trčí v práci 12,5 hodiny a nic neudělá...
Žádné komentáře:
Okomentovat