...vpravo...
...a vlevo.
Mám ráda rána v tomto období.
Probudím se do tmy, ale než odcházím, tak je den. U snídaně tak zažívám každodenní zázrak. Východ slunce.
Nedá se to popsat ani zachytit, jak světlo postupně vzniká, mění se a zase zaniká...
Rána jsou prostě zvláštní. Není nic, pak 15 minut světelného divadla a následuje denní "nuda".
Asi tak 5 minut po zachyceném dnešním "zázraku" nastala na nebi nuda. Šedé mraky a modro. Nic, co by stálo za řeč. Nikdy mě to asi nepřestane překvapovat.
U toho jsem si uvědomila, jak se těším na východ slunce v Železných horách. Ten zvláštní okamžik, kdy něco začíná...
Žádné komentáře:
Okomentovat