Čekání na nový

Já jsem zápisníčková. Kdo mě trochu zná, tak to o mně ví.

Už pár let mám jeden malý zápisník, ve kterém mám všechno. Zjistila jsem, že mi tento systém prostě nejvíc vyhovuje...

Každý zápisník si prochází několika fázemi.

1. Těšení a chystání. Zápisník ještě nepoužívám, ale je přichystaný na stole. "Být přichystaný" neznamená jen tak něco! Musí mít nadepsaný začátek :)
2. Začátek používání. První zápisy jsou "vzorové". Každý zápis si užívám. Pořád mám tendence nově popsanými stránkami listovat.
3. Běžné používání. Po jisté (nedefinované) době se zápisník přehoupne do běžného režimu. Prostě ho všude tahám, píšu do něho, jak mi to přijde. Běžný zápisníkový provoz. Nejdelší fáze cyklu.
4. Blížící se konec. Jak zápisníku začínají docházet stránky, tak na mě postupně začíná přicházet nostalgie. Mám neustálé tendence zápisníkem listovat a koukat, co jsme spolu prožili a koukat, kde všude se mnou byl.
5. Už jen pár stran... Období, kdy už si chystám zápisník nový. Zvláštní období. Na jednu stranu smutek, že něco končí, na druhou stranu těšení, že začne něco nového...
6. A pak to přijde! Poslední strana. A přijde ten osudový den, kdy je potřeba vyměnit starý za nový.
7. Kdy schovat do knihovny? To je zásadní otázka starého zápisníku. Ono to totiž nejde jenom tak! Co všechny úkoly a poznámky zapsané ve starém zápisníku? Ty přece jenom tak nezmizí...
8. ...a tak to běží stále dokola...

Momentálně jsem ve fázi 5. Čekám na ten osudový den.

Zatím mám pocit, že bude těžké vzdát se starého zápisníku. Mám v něm několik věcí, které jen tak nechci založit do knihovny... Snad se takové "věci" brzy objeví i v tom novém.