Pořád poznávám lidi okolo naší školy. A ve středu mě jedna věc "zaujala". Máme jednoho velkého příznivce mého věku. Od začátku školního roku jsme se v kolektivu viděli myslím 3x nebo 4x.
Bydlíme kousek od sebe, ale ve středu jsme se poprvé náhodou potkali. Čekala bych tak pozdrav, max. jednu větu. Ale dopadlo to jinak! Hned se mu na tváři rozzářil úsměv a začali jsme vykládat! V hovoru jsme stáli tak 7 minut než dorazila maměnka. Kdo ví, jak by to pokračovalo, kdybych na ni nečekala.
Ale ten jeden úsměv (kterým začal a v podstatě neskončil) stál za to! Tak nějak mi vlil zase optimismus do žil... Fakt se občas nestačím divit, co jedna maličkost dokáže.
P.S.: Připravuji hlášení z týmovky kvality - vše mám řádně v bodech zaznamenáno! Jenom to nestíhám...
Bydlíme kousek od sebe, ale ve středu jsme se poprvé náhodou potkali. Čekala bych tak pozdrav, max. jednu větu. Ale dopadlo to jinak! Hned se mu na tváři rozzářil úsměv a začali jsme vykládat! V hovoru jsme stáli tak 7 minut než dorazila maměnka. Kdo ví, jak by to pokračovalo, kdybych na ni nečekala.
Ale ten jeden úsměv (kterým začal a v podstatě neskončil) stál za to! Tak nějak mi vlil zase optimismus do žil... Fakt se občas nestačím divit, co jedna maličkost dokáže.
P.S.: Připravuji hlášení z týmovky kvality - vše mám řádně v bodech zaznamenáno! Jenom to nestíhám...
Žádné komentáře:
Okomentovat