Já prostě ujíždím na Fulghumovi čím dál tím víc! :) Tentokrát jsem dočetla knížku "Od začátku do konce - naše životní rituály".
Strašně se mi líbila třeba pasáž o tom, jak si zhruba jednou do roka vyskládá veškerý obsah svých šuplíků, aby ho tam pečlivě a uspořádaně zase naskládal. A během roku se celý systém pochopitelně zhroutí. Ach, jak mu rozumím! Taky si ráda skládám šuplíky a jsem nešťastná z toho, že za čtvrt roku je úklid v háji...
Vítání mám rád. Jsem do toho fanda.
Když mi při cestování zbývá na letišti čas, tak se někdy postavím do příletové haly, kde lidé čekají na lidi z letadla, které právě přistálo. Je velmi vzrušující stát u lidí, kteří drží nějakou ceduli a květiny. Je romantické pozorovat vyfešákovaného milence, který se nemůže dočkat své milé. Být u rodinných shledání zahřeje u srdce.
Nadšené výkřiky na uvítání jsou nakažlivé. "Už ji vidím!" - "Tati, tati!" - "Je to on!" - "Bille! Mary! Tady!" - "Babi, babi!" - "Vítej! Vítej doma! Strašně rád tě vidím!"
Líbí se mi všechen ten smích, objímání, líbání a vzrušení. Kolikrát jsem se zarazil těsně před tím, než jsem objal úplně cizího člověka. Je to trošku divné být doopravdy šťastný, že přijel někdo, koho jste v životě neviděli. Rituály shledání jsou nakažlivé.
Robert Fulghum: Od začátku do konce - naše životní rituály
(Úplně jsem si u toho vzpomněla na začátek a konec filmu Láska nebeská :))
A teď mám v pořadí Fulghumovu čerstvě vydanou knížku "Věčná dobrodružství Kapitána Školky" :)
Žádné komentáře:
Okomentovat