11.12., Silvestr a Mazi

Adventní kalendář:

"Každá správná starší sestra ráda poslouchá dlouhé nic neříkající monology mladší sestry, ve kterých se mladší sestra snaží říct v základě větu velice jednoduchou, nebo dokonce jednočlennou, ale nedokáže ji vyjádřit bez patřičných komentářů okolo."

V noci na dnešek jsem strašně dlouho nemohla usnout a hlavou mi šrotovalo všechno možný i nemožný. Hlavně jsem si ale uvědomila, že vlastně vůbec netuším, jak budu trávit Silvestra... Marnost. Vždyť je to v podstatě den jako každý jiný, ne?

Před týdnem se mi ozval Mazánek. Můj spoluúčastník Oikosu 2009. Chlap jak hora s citlivou duší. Asi v životě nezapomenu na to, jak si s Vikim neustále prozpěvovali. A hlavně na scénu, jak oba sedí ve stanu, pro změnu si zpívají a dělají kofoláčky :) Když jsem ho naposledy viděla, tak byl na ježka a upřímně řečeno - potkat ho za šera (nedej bože za tmy), tak přecházím na druhou stranu silnice a vytahuju něco na osobní ochranu...

Tak tento borec se mi ozval, jestli bych mu neudělala dva široké pletené náramky. V práci (ani moc nevím, co vlastně dělá) tahá těžké bedny a potřebuje si chránit zápěstí. Tak fajn, není problém! Doma jsem ale měla jenom fakt barevné bavlnky. No co už, budou muset stačit. Výsledek je tedy poměrně barevný... Poslala jsem Mazimu mail s fotkou a vrátilo se mi nadšení :) Já jsem z toho chlapa asi na měkko :)

P.S.: Dneska psala sestra mail Dickovi. V závěru byla věta: "Kdyby jsi měl případné dotazy na obsah právě přečteného mailu, tak klidně napiš Kamíkovi, ona ti to přeloží ;)" Přesně to sedí k dnešnímu moudru z kalendáře! Ale její závěr je nejdrsnější: "Pac a pusu Zafod". Pevně doufám, že Dick zná Stopařova průvodce, protože jinak si bude myslet, že moje sestra je naprosto mimo...