Každá správná knižní fanynka dokáže bez problému uhodnout následující ukázku:
I Luděk mu pravil: "Myslím, že už bys měl s tou Zelenou příšerou přestat. Jednou jsme tě už polapili a mohlo by ti to tedy stačit." Mirek se na Luďka zamračil.
"Ještě ty s tím začínej!" vykřikl hněvivě na Luďka.
"Radím ti jen tvůj prospěch," pravil klidně Luděk.
"Hleď si svého a nech mě na pokoji!"
"Mohu přece mluvit, co chci, a zajímat se o co chci!" mínil Luděk.
"A nemůžeš a nemůžeš -" vyrážel ze sebe Mirek zlobně.
"Nepředpisuj mi, co smím a co nesmím!"
Prudká chlapecká krev se v nich vzbouřila. Mirek se neovládl a udeřil Luďka dvakrát do tváře. Jeho oči se zalily slzami lítosti a studu.
Rikitan se brzo dozvěděl, co se stalo mezi Mirkem a Luďkem. Neříkal nic, ale byl tak smutný, jeh ho chlapci ještě nikdy neviděli. Mirek se nemohl podívat Luďkovi ani do očí.
Večer byl táborový oheň. (...) Konečně Rikitan promluvil k chlapcům:
"Nikdy již se mezi vámi nesmí stát to, co se stalo mezi Luďkem a Mirkem!" Přísnost zněla z jeho hlasu.
"Nemohl jsem se ovládnout," pravil Mirek lítostivě. "Už jsem ani nevěděl, co mluvím a co dělám... Nezlob se na mě Luďku, mrzí mě velmi, co jsem ti udělal. Byl bych velmi rád, kdybys na to mohl zapomenout." Luděk vstal, usmál se na Mirka, podíval se mi zpříma svým známým pevným pohledem do očí a podal mu ruku.
"Obdivuji se ti Luďku," pravil Rikitan. "Snad jenom jeden z tisíce hochů by se tak čestně a ušlechtile zachoval, jako dnes ty."
Ach, Hoši od Bobří řeky... Ale beztak nejlepší podání tohoto úryvku podala Ferda, Mrně a Léňa na táboře na Laškově 2006. Na to asi nikdy nezapomenu, protože je to naprosto neopakovatelné, co holky předvedly! :)
Ještě jsem se s vámi nepodělila o novinku letošní zimy za oknem :)
Letos nebudu totiž koukat na kluziště, ale na jeřáb! Do jarní sezóny má být totiž hotové zastřešení tribuny. Nu, jsem zvědavá, co z toho bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat