Dobrý ročník a Notting Hill

Když už umím vkládat videa, tak se rovnou podělím o pár mých dalších oblíbených filmových scén :)
Můžete si zahrát tenis s Russellem Crowem!


Nebo se raději projdete po Notting Hillu s Hugh Grantem?

Láska nebeská

aneb "Stará pecka pro starého řízka!" Prostě jedna z mých nejoblíbenějších filmových scén. Ať žije Hugh Grant! ;)

Tak jsme si s našima udělali pohodový večer. Dali jsem si pár sklenek vína (které se na mně podepsaly) a původně si pustili vybrané scény z filmu Láska nebeská. Film na 135 minut jsme zkrátili zhruba na hodinu a půl ;) Film, který můžu vidět snad už po stopadesáté, ale pořád se mi neomrzí... To musel vymyslet nějaký génius! Skvělý humor, příběhy, dokonalá hudba! Myslím, že netřeba nic dodávat. Ale kdo jste ještě neviděl, tak určitě shlédněte!
Shrnutí, co jsem našla na netu:
Láska nebeská, romantická komedie ve stylu Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill a Deník Bridget Jonesové, nás zavede do současného předvánočního Londýna, kde se odehraje příběh skládající se z mnoha nádherných milostných historek - někdy romantických, někdy smutných, někdy pošetilých. Žádná nepostrádá svůj osobitý humor. Všude, kam se podíváte, způsobuje láska chaos. Od nově jmenovaného ministerského předsedy, který se zamiluje 30 vteřin poté, co vejde do úřadu na Downing Street, až po smolařského prodavače sendvičů, který nemá s dívkami ve Velké Británii prostě štěstí a raději proto odjíždí do Wisconsinu; od spisovatele, který dostal košem a vypaří se do jižní Francie utěšit své bolavé srdce, až po stárnoucí rockovou hvězdu, která se snaží o come-back za každou cenu; od nevěsty, které dělá starosti nejlepší přítel jejího muže, až po ženu, které dělá starosti její manžel; od chlapce, který se zakoukal do nejkrásněší dívky ve škole, až po jeho nevlastního otce, který se zakokukal do Claudie Schiffer. Tyto londýnské životy a lásky se setkají, smísí a nakonec vše vyvrcholí na Štědrý večer s romantickými, dráždivými a komickými důsledky pro všechny zúčastněné.

Emancipovaná pohádka

Přišel mi jeden mailík, který mě pobavil a následně několik dalších holek, tak ať se taky můžete pousmát! ;)

Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna.
Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí:
"Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní."
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela:
"Tos uhod, blbečku..."

Ještě z podzimek

Pár momentů či věcí z podzimek, které se mi líbily nebo které vyvstaly pro mě až v Brně komunikací s dalšími lidmi...

• Hrdinou úterka je pro mě jednoznačně Hvězda! Neváhal a když bylo potřeba jít krotit vlčata, tak do toho šel přímo po hlavě! Podle všeho u vedení ne příliš oblíbená činnost (pravda, občas jsou fakt hrozní) a on se jí ujal! Dopoledne je sbalil a v rychlíku je krotil hodinu a půl a to naprosto neskutečným způsobem! Nejenom, že je uklidňoval, ale taky je zabavoval tím, kde jsme, co znamená různé označení vlaku... Prostě klobouk dolů! Něco takového jsem ještě asi neviděla!
• Téma podzimek bylo "Za barvami duhy". Prostě barvy si myslely, že nejsou potřebné, duhu opustily a na jejich místo chtěly nastoupit Oranžová a Růžová - už od pohledu záporné postavy! Děti si vzaly až neskutečně za své, aby přesvědčily barvy, aby se do duhy vrátily! Krása! Opravdu se do toho vžily! Včetně skautů, když vyhazovali Oranžovou a Růžovou! Málem mi spadla spodní čelist ;)
• Tou nejpodstatnější věcí, ale pro mě zůstává zjištění, že dokážeme spolupracovat i na úrovni střediska a dokážeme se navzájem podržet! V našem malém oddílovém počtu jsme nedokázaly pokrýt dva paralelní výlety a hned se našli lidé, kteří se ochotně přihlásili, že to zařídí! Pro mě typická ukázka týmové spolupráce, bez které já nedokážu pracovat a podle všeho není tak úplně samozřejmá...

Takže díky všem za vydařené podzimky, za to jaký jste každý vedoucí, že každý přinášíte něco nového a že dokážeme spolupracovat!

Elitní oddíl

Malá vsuvka na úvod. Na podzimkách jsem došla na spoustu čtenářů, o kterých jsem neměla ani to nejmenší tušení, takže tímto vás tu vítám a svým věrným čtenářům děkuji za přízeň :)
Ale teď už k tomu, co mi leží v hlavě!
Zhruba před rokem a půl u nás v oddíle padlo něco stylem, že jsme "elita střediska". Já osobně to ze začátku brala jako srandu. Prostě se nám dařilo dobře pořádat střediskové akce... Ale tato hláška se nějak ujala a to nejenom u vedení! Myslím, že tomu nasvědčují i nášivky "PATŘÍM K ELITĚ", které jsme dostaly od Šmudly a kterou nosím na batohu.
Nechci být nějaká elitářská a myslím si, že ani nejsem člověk, který by svoji příslušnost nějak vyvyšoval nebo jak to říct, ale letošní podzimky mě nějak v názoru, že jsme elita utvrdily (omlouvám se čtenářům z ostatních oddílů).
Přiznávám, bylo nás málo z vedení i dětí, ale! Naše holky se nehádaly, nebrečely, neubližovaly si, nevymýšlely si blbosti, ale chovaly se k sobě krásně, táhly za jeden provaz, člověk jim nemusel stát pořád za zadkem (sorry za ten výraz), prostě byly samostatný! A vedení? Myslím, že jsme se úspěšně staraly celkem dost i o děti z jiných oddílů. Jasně, vlčata neměla na výpravě své rádce a světlušek z Trojky bylo hodně, ale pořád jich z vedení bylo víc než od nás... Copak je to tak náročné postarat se o svoje děti?
A to jsem se nedostala k dnešnímu nastupování do vlaků! Asi je to náročné zavelet k nástupu... Absurdní, že když z jednoho oddílu jsou už pouze dva lidi z vedení a teoreticky mají na starosti jen, aby jejich pět dětí dorazilo do Brna, tak právě oni zavelí k akci, aby všech dalších 50 lidí začalo nastupovat. Blbě se to písemně popisuje, takže až to budete chtít někdo popsat, tak osobně jestli si to ze zkušeností nedokážete představit...
Tož nejsme elita? Už si opravdu myslím, že jsme a pevně doufám, že na tomto postu dokážeme oddíl společně udržet! I když je pravda, že v současné době je hodně silná konkurence! ;)

Ten Ivuščin

Občas se stane, že nám najednou dojde něco, co jsme byli zvyklí léta přijímat sice s povděkem, ale nezanechávalo to na nás nejmenší stopy. Pak nám zničehonic svitne, a všechno to, co jsme celou dobu přecházeli téměř bez povšimnutí, se v jednou momentě sečte v naší mysli a my si uvědomíme, jak velký dluh vůči někomu máme. A došlo to i mě. Kdybych teď měla sepsat svůj dluh vůči tobě, vypadal by asi takhle:

• Měl jsi se mnou trpělivost.
• Mohla jsem se ti svěřit se vším.
• Vždycky jsi mě vyslechl – bez hloupých poznámek, bez skákání do řeči.
• A když mi bylo nejhůř, snesl jsi i ty slzy, jen jsme leželi v posteli, pevně v objetí, a já plakala.
• Ty jediný jsi mi vždycky rozuměl.
• Celý ses mi dal a nic jsi ode mě nežádal na oplátku.
• Netvrdil jsi, že jsem nevděčná.
• Nehádal ses se mnou.
• Byl jsi u mě když mi bylo zle, ležela jsem v posteli, nemocná.
• A když jsem se měla skvěle, pila po nocích, ty jsi vždycky trpělivě čekal až se vrátím.
• Jak často jsi mě uspával, zmámenou vínem?
• Nikdy jsi mi nic nevyčítal.
• Nikdy jsi mi nebyl nevěrný.
• A když jsem ti byla nevěrná já, ani slůvkem jsi nedal najevo, že to víš. A já věděla, žes mi odpustil.

Kolikrát říkali, že jsem na tebe moc stará! Ale já je jen odbyla. Protože uvnitř mě je stále kousek té malé holčičky, která tě potřebuje a tolik pro ni znamenáš.
Takže ti teď – ač to bude znít trochu sentimentálně – chci říct, že jsi, můj milovaný plyšový medvídku, ten nejlepší chlap na světě!

Ten můj

Tak už nejsem sama, ale mám svou lásku! Svého parťáka! Jaký je? Prostě úžasný! Vysoký moc není (sahá mi tak po nos), ale výšku vynahrazuje svýma úžasnýma hlubokýma černýma očima! Když se na něho podíváte, tak se samá kostička! Však víte, že na nich ujíždím... Skvěle si rozumíme, vždycky mě vyslechne a pochopí. Je tu pro mě, když ho potřebuju, má na mě čas. Ale především - když potřebuju obejmout, tak to udělá!
A o koho se to vlastně jedná? Jmenuje se pan Kostička a je to můj plyšový jezevčík z chráněných dílen :)

Zpěvák s tanečním prostorem

A je to za námi! Další Bártův koncert... Už aby byl zase další na obzoru! :) (Za to je na obzoru 27.11. koncert Poletíme!)
Už jste zažili koncert, který by začínal výkřikem z publika: "Kde máš vlasy?" a odpovědí: "Bylo mi vedro! Na krk..."? Nebo celý sál tleskal sám od sebe, tak jak si to kapela přála? Představování stylem: "A váš ještě starší známý, který vám zpíval a chvílema na vás křičel, protože se mu prostě chtělo!"? Nezažili? Tak to jste asi nikdy nebyli na koncertě Dana Bárty a Illustratosphere!
Víte, co se mi na nich strašně moc líbí kromě společné hudby? Každý z nich je ve svém "oboru" opravdu formát a toto uskupení mu dává možnost vyniknout - každý hudebník má v rámci koncertu svůj prostor! Vyslechnete si sólo na klávesy, bubny, kytaru, trombón či kontrabas! O jedinečném zpěvu se snad ani zmiňovat nemusím! K Bártovu zpěvu bych teda ještě měla dodat jeho taneční kreace ;) Ale závěrečné I feel good bylo tentokrát v košili...
Ještě jednu věc bych ráda vyzdvihla, protože jsem se s ní jinde zatím nesetkala. Nikdy neuslyšíte jednu skladbu dvakrát! (Teda když pominu, že si je pustíte dvakrát z CD.) Vždycky jsou všechny písničky alespoň trošku v něčem jiné! I ty známé, které se hrají na každém koncertě (a že jich za sebou už nemám málo) - Městem, Živý, Planetám... Je to jedno! Vždy vás překvapí něčím novým! Možná proto mě tak baví! Živá hudba...

Pravdivá báseň z vlastní tvorby

Lidičky!
Rozpadají se mi botičky!
Vzhledem k tomu, kolik jich mám,
nemám v čem chodit, povídám!

Chráněné dílny

Myslím, že v současné době už poměrně známý pojem. Zkrátka a jednoduše se jedná o výrobky většinou postižených lidí, eventuálně například bezdomovců. Trička, tašky, polštáře, svíčky, plyšáci, keramika... Na co si vzpomenete! Pro mě osobně nádherné věci a činnost, kterou ráda podpořím! Absurdní je, jak málo tyto výrobky stojí...
Ale proč o tom mluvím! Tento týden na výstavišti probíhá Medical Fair v rámci kterého je celý pavilon C věnovám právě chráněným dílnám! Dneska jsem v něm strávila asi hodinu! Krásné věci, dobrá inspirace, co vyrábět s dětma, ale především příjemní a usměvaví lidé! Takže pokud máte jako já rádi chráněné dílny, tak máte do pátku možnost řádně si jich užít na výstavišti a třeba nakoupit nějaké ty vánoční dárky s tím, že podpoříte dobrou věc!

O knihách

U snídaně jsem chytla v rádiu konec rozhovoru s Ivanem Krausem, který byl převážně o knihách a domácích knihovnách. Milé, úsměvné a pravdivé. Pár myšlenek, které mi utkvěly v hlavě:

• Knihovna je radost i starost.
• Vy si myslíte, že máte knihovnu, ale kdepak! Knihovna má vás!
• Doma v knihovně máme knížkdy, který jsme nevzali do ruky 15 let! Ale vyhodit je? To nejde! Tato byla první, tu jsme dostali k Vánocům, další od známého, tato je s věnováním...
• Třeba máme knihu o lámání kamene. Dostali jsme se tak k úvodu, ale má věnování!
• Někteří lidé se prostě nemůžou stěhovat, protože mají moc velkou knihovnu...

Jak ráda bych si poslechla ještě jednou celý rozhovor!

Nu a moje knihovna taky neustále roste! Jestli k Vánocům dostanu víc než jednu knížku, tak je nemám kam dát...

Historky z pajdáku

Už se to fakt hromadí, tak se musím podělit :) Teda, ono do jisté míry není zase tak o co, ale občas je to prostě fakt jak u blbých...
Třeba z Nauky o krajině máme dělat dva protokoly a nikdo (asi tak z 50-ti lidí) nechápe o co jde! A vyučující dal dneska spolužákovi místo topografické mapy vodohospodářskou... Pohoda! Žádný rozdíl! Jo a taky přece bez notebooku nemůžeme vystudovat vysokou školu! To neexistuje!
Když už jsem u té katedry geografie - přes prázdniny odešli dva lidi a na konci roku by měli odejít další dva... Kdo zůstal? Lidi, kteří neumí učit! Sice odborníci, ale co je to na pedagogické fakultě platný? Když bude plná jen špatných příkladů, tak to asi moc OK nebude.
Další perla je třeba to, že je teď nový projekt, že se zruší knihovna a konečně by byla na Poříčí menza (nejdiskutovanější téma pajdáku). Zní to hustě, co? :) Ne, knihovna by se nezrušila, ale přesunula se do nového pavilonu ve dvoře, který pochopitelně ještě není. Tak jsem zvědavá, jestli se ještě dočkám časů, kdy by jedna z nejpočetnějších fakult MU měla svoji menzu.
A pak je tu naše slavná přednáška z Teorie čísel! Když jsme naposledy měli našeho pana profesora, tak jsme z hodiny a půl hodinu zpívali lidovky a on hrál na klavír... Běžná výuka na pajdáku :) Za to dneska jsme se ve stejném předmětu od suplující doslechli dobrý "vtip": Bůh dělal první pokus a stvořil muže. Nu a všichni víme, jak to dopadlo...
Pohoda, my se na pajdáku nikdy nenudíme :) A taky podle toho teda vypadá ta úroveň...

Ať žije!

Kdo? No přece svařák! Jediný druh alkoholu, kterého jsem schopná vypít "větší množství". Lidi, je to prostě super! :) Takže strašně moc díky za dnešní příležitost si ho vychutnat (se zázvorem! dobrej!) a lidi, až někdo budete vařit a budete mě chtít, tak ráda přispěju svojí lahví do hrnce a přidám se! :)
A těším se na hory (na lyže!) až tam zase proudem poteče! Je to prostě totální pohoda, sranda, dokonalá příjemná atmosféra bez jakýchkoliv starostí! Holky, kolik toho letos bereme? ;)

Všeho moc škodí?

Říká se to... A tak mi po víkendu vyvstává otázka - škodí i moc zodpovědnosti? Mezi méně zodpovědnými asi ano, protože pak jste jen za magora, který všechno moc řeší. Ale víte co je asi nejabsurdnější? Že občas někteří uznají, že má člověk i pravdu a souhlasí s tím, ale nic pro to neudělají... To se pak člověku chce moc něco dělat!
A tak jsem dnes přežívala především díky krásnému budíku! V noci jsem si ho jen rychle nastavila na mobilu a nepřemýšlela co mě vzbudí a víte, co mi hrálo? Here with me! Fakt jsem to nečekala! Celkem šok po onom známém "Tddd, tddd, tddd!" Ale příjemný :)
Nu a jaké jsou teď mé naděje na náladu? Myslím, že čtvrteční koncert Bárty to jistí! Vidíte, to jsem se ještě ani nepodělila! Ve čtvrtek 23.10. je v Brně Dan Bárta s posledním albem Animage, kde pochopitelně nemůžu chybět! ;)

A je to tu...

Nevyhnutelné přišlo! Po několika totálně vysmátých dnech na mě přišla melancholická nálada a tak si tu sjíždím Goodbye my lover už asi po desáté...
Ještěže máme zítra schůzku a čeká mě plný víkend! Doufám, že to pozvedne náladu...

Pouliční tvorba

Zase jedno dílo z tvorby pouličních umělců...

Odpadkový koš na Kraví hoře.

Po krůčkách

Víťa Dlapka dneska řekl jednu moc krásnou a pravdivou věc!
"Je na nás, abychom udělali první krok k druhému člověku."
Souhlasím, někdo ten první krok udělat musí a když ho nikdy neuděláme, tak bychom taky nemuseli mít přátele a mohli bychom zůstat sami. A to snad nikdo nechce!
Jak ráda bych dokázala dělat tyto první kroky! Ale něco mi v tom brání. Mám strach z nových situací a z toho, jak budou probíhat, z nových lidí, jak mě přijmou...
A tak si dávám předsevzetí! Budu se snažit tento svůj strach překonávat a dělat první kroky! Tak mi, prosím, držte palce a taky někdy ten první krok udělejte! ;)

Strom

Jen od středy si pořád zpívám...

A on tam stál a koukal do polí,
byl jak král, sám v celém okolí,
korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá.

Ozvěna: Strom

Taková melancholická, která se mi vybavila v polích, kde stál jeden osamocený barevný strom...

Na borůvkách

Pouze ve zkratce o jedné hurá akci... Zkrátka a jednoduše jsem byla v pátek pozvána na sobotní výlet na Králický Sněžník. A kdo by nepřijal, když dlouho nikde pořádně nebyl a ještě ke všemu na takové pěkné místo! :) Inu, mám za sebou jeden z těch krásných výletů - dokonalé počasí, nádherná příroda, plantáže borůvek a příjemná společnost...
Takže lidi! Neseďte doma a jděte ven něco podniknout! Když nezaváháte, tak můžete třeba na Kraličák na borůvky (něco jsme tam i nechali).

Holub nebo vrabec?

Sorry, ale o toto se prostě musím podělit! Včera jsem měla skvělou komunikaci s kamarádem! Uprostřed polí nad Vilémovicema mi došla zpráva, na kterou byla jediná odpověď...
"Holub nebo vrabec?"
"Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše!"
"No právě!"
Ale jinak jsme všichni úplně normální :) A nedokážete si představit, jak taková blbost dokáže zvednout náladu!

Jedovnice aneb zase ta blbá

Tak jsem po čtyřech dnech terénní výuky v Jedovnici zpět doma!
Počasí: úžasně vypočítané
Program: zajímavý
Společnost: opilá
Inu, prostě já jsem zase ta blbá. Proč? Odpověď je jednoduchá a je jich hned několik: nekouřím, nepiju, nemluvím sprostě, práci dělám zodpovědně a poctivě, nemám potřebu neustále vozit si zadek a další...
A nejlepší část? Jednoznačně středeční odpoledne, kdy jsem se trhla od naší skupinky (která jela do hospody a válet se v posteli, aby mohli jít večer opět pařit). Počasí nejlepší za celé čtyři dny, takže jsem ho strávila jen v tričku a vydala se do Moravského krasu. Konkrétněji: Blansko - údolí Punkvy - Skalní Mlýn - kolem Kateřinské jeskyně Suchým žlebem - Vilémovice - Harbechy - Jedovnice. Mohly by být i nějaké fotečky! :)

I'll See It Through

Zase jeden videoklip, o který se ráda podělím. Ale tentokrát o něm vím, jen díky mé drahé sestře :) Já tu písničku znám ze soundtracku k filmu Láska nebeská, ale kdybych vám teď měla říct, kdy v něm zazní, tak vám to nepovím (známka toho, že jsem ho už dlouho neviděla a měla bych to napravit ;))... Krom toho, že se jedná o krásnou písničku, tak je dokonale doplněna videoklipem! Možná si někteří budete klepat na čelo, že je to strašně jednoduchý a vlastně o ničem, ale! Pro mě kombinace černobílé formy a obsazení Jean Rena dělá svoje! On prostě pro mě ze sebe něco vyzařuje! Škoda, že nemám Leona nebo Magickou hlubinu - hned bych se podívala!
Obrázek je odkazem.

Není těžké

Není těžké vyznat lásku, těžší je milovat,
není těžké zplodit dítě, těžší je o dítě se postarat,
není těžké oženit se, těžší je být ženatý,
není těžké vdát se, těžší je být vdanou,
není těžké dát slovo, těžší je slovo dodržet,
není těžké nadchnout, těžší je nadšení udržet,
není těžké hrát, těžší je přijmout prohru,
není těžké stát se knězem, těžší je žít jako kněz,
není těžké chodit do školy, těžší je učit se,
není těžké zabloudit, těžší je najít cestu zpátky,
není těžké provinit se, těžší je přiznat si to,
není těžké být ukřivděný, těžší je odpustit,
není těžké začít, těžší je dokončit....
O radostech lidské duše